Kapitola sedmnáctá. O našem intenzivním přátelství s penzisty z Montany, žongléry Rickem a Lindou, jsem psal již minule. Po několika příjemně strávených dnech v Bacalaru jsme se rozhodli, že podnikneme společný výlet za hranice města. Volba padla na přímořský Mahahual, město proslavené korálovými útesy a apokalyptickým úderem hurikánu Dean v roce 2007.
Sraz na autobusovém terminálu byl domluven na deset hodin dopoledne. S Lindou jsme tak měli čas posnídat "U Šneků". Popíjeli jsme pomerančovou šťávu a těšili se na výlet. S překvapením jsme si uvědomili, že jsme během prvních pěti týdnů, krom cestování do Buenavisty za účelem výuky, vůbec neměli příležitost prozkoumat okolí Bacalaru.
Kdybychom chtěli, určitě by to bývalo šlo, ale ani jeden z nás není posedlý objevováním nových míst. Baví nás hlavně dělat svou práci, vyučovat a prohlubovat přátelské vztahy se studenty, poznávat kulturu skrz každodenní životy jejich rodin. A sdílet naše zážitky s českou veřejností prostřednictvím psaní, fotografování a pořizování videí.
Jenže možnost vyrazit na výlet s novými přáteli, se kterými jsme během uplynulých dnů zažili tolik legrace, to jsme si nemohli nechat ujít. A již tradiční čekání na terminálu ukázalo, že naše rozhodnutí bylo správné.
video - žonglování s "dědou" Rickem (6 kuželů a knock-out) ...
Na jízdní řád autobusů se v Bacalaru spolehnout nedá. To je prostě součást místního folkloru, která překvapí tak maximálně turisty. Je proto třeba čekat u silnice a doufat, že vám dřív nebo později zastaví projíždějící "colectivo". Tyto mikrobusy mají jezdit přibližně ve dvacetiminutových intervalech, my jsme ale většinou neměli příliš štěstí a čekali dobu dvojnásobnou. A i když vám "colectivo" zastaví, ještě nemáte vyhráno. Musíte doufat, že uvnitř bude dostatek volného místa pro všechny.
Řidič ale většinou udělá maximum pro to, aby se do vozu natlačilo lidí co nejvíc, takže pokud cestujete ve dvou, pravděpodobně se nebudete muset rozdělit.
video - cestování v mikrobusu 1 (pohled filipa)
video - cestování v mikrobusu 2 (pohled lindy)
Na terminálu jsme se s Rickem a Lindou sešli pár minut po desáté. Bylo jasné, že se budeme muset obrnit trpělivostí a čekat tak dlouho, dokud nepřijede poloprázdný mikrobus mířící do naší cílové destinace, sto kilometrů vzdáleného Mahahualu.
Díky podobným prostojům, které jsem zažíval během studia v Portugalsku, jsem se naučil žonglovat. A právě v podobných chvílích se člověku tato dovednost hodí. Tím spíš čekají-li s vámi na zastávce i další vyznavači této bohulibé aktivity.
A tak jsme si dlouhou chvíli krátili po svém ... žonglérském ...
video - žonglování na zastávce v Bacalaru
Po hodině čekání začínali Rick s Lindou pomalu ztrácet naději. Potřebovali se domů z výletu vrátit před setměním, aby stihli procházku s Jimmyho psy. A tak začaly zaznívat alternativní návrhy vývoje našeho odpoledne. Kdybych si podobnou zkušeností neprošel již několikrát, patrně bych přemýšlel stejně. Znovu se mi v uších rozezněla Tomášova slova: "v Mexiku se v systémových záležitostech nesnaž hledat logiku, prostě se stejně jako místní spolehni, že všechno nakonec dobře dopadne".
A skutečně. Za pár minut jsme nastoupili do poloprázdného mikrobusu a vyrazili směr Mahahual. Podivný zákon znovu zafungoval.
Už cestou vzalo za své mé předsevzetí, že toto odpoledne bude odpočinkové, výletní a relaxační, že se po dlouhé době úplně oprostíme od pracovních záležitostí. Jeden ze spolucestujících se s námi dal do řeči a když zjistil, kdo jsme a co tu děláme, navrhl, ať rovnou zajdeme na návštěvu ke starostovi Mahahualu. Prý je to milý člověk, který bude mít určitě zájem o spolupráci s United Vision. Angličtina je tu potřeba jako sůl.
Když jsme vystoupili z mikrobusu, pochopili jsme proč. Podél pobřeží se táhne dlouhá ulička lemovaná vkusně vyvedenými restauranty a rodinnými pensiony. Před většinou z nich postávají zaměstnanci, kteří se vás snaží zaujmout nabídkou speciálních pokrmů a výletů spojených s potápěním či šnorchlováním. Mnozí vás oslovují anglicky. Chovají se ovšem přívětivě a přátelsky, nejsou vlezlí a neodbytní. Jejich profesionální přístup na mne udělal dojem.
Celkově se mi Mahahual líbil. Ať už jste potkali člověka mladšího či staršího, každý vám s úsměvem odpověděl na pozdrav. Úhledně upravené malé pláže, slunce, klidný oceán, příjemní lidé. Z většiny dřevem dekorovaných restaurantů se linuly tóny pohodového reggae... Karibské pohlazení po duši. Žakysovi by se tu líbilo.
Býval bych se úplně spokojil s koupačkou v oceánu a trochou toho plážového žonglování. Byl jsem na krásném místě s úžasnými lidmi, co víc si člověk může přát. Linda s Rickem jsou ovšem velcí fanoušci šnorchlování, takže intenzivním zážitkům ještě neměl být konec.
Jednašedesátiletá Linda bývala záchranářkou a instruktorkou plavání, takže si nejprve u břehu prověřila naše šnorchlovací schopnosti, kterým nás před pár týdny naučil Jimmy. V testu jsme obstáli, takže se mohlo vyrazit na oceán.
Za 500 pesos nás sympatický chlapík vyvezl přibližně sto metrů od břehu, ke korálovým útesům.
video - cesta k útesům
A tam se mi začal otevírat nový svět, nový prostor, nová perspektiva. Kdo něco podobného nezažil, těžko pochopí. Potápíte se k hejnům pestrobarevných rybiček, na své podmořské pouti potkáváte rostliny a tvory nejbizarnějších barev a tvarů. Ať už slovo bizarní znamená cokoliv.
Nejúžasnější na celé show přitom zůstává fakt, že vaše přítomnost nikterak nenarušuje klidný, houpavý podmořský život. Nikdo si vás nevšímá, nikoho neplašíte. Rybky můžete sledovat ze vzdálenosti několika decimetrů a máte pocit, jako byste byli neviditelní.
Vydrželi jsme ve vodě dlouhých 75 minut. Linda s Rickem, kteří již mají prozkoumané vyhlášené lokality u břehů Hondurasu či Belize, nás ujistili, že i korálový útes u Mahahualu rozhodně stojí za pozornost a že byli jeho kvalitou mile překvapeni.
V roce 2007 byl Mahahual brutálně zasažen hurikánem Dean. Musela to být katastrofa apokalyptických rozměrů. I po čtyřech letech zůstává za nově vybudovaným plážovým resortem neuvěřitelná spoušť v podobě totálně zdevastovaného lesa. Kdo neviděl, neuvěří. Z takové podívané běhá mráz po zádech. Jako zázrakem unikly zkáze korálové útesy. A právě na ně teď celé městečko sází. Turismus je jediným možným zdrojem obživy pro mnoho lidí z celé jižní oblasti Mayské riviéry a přilehlého vnitrozemí.
Z vody jsme lezli vyčerpaní, ale šťastní. Byl to jeden z těch druhů euforie, který se slovy těžko popisuje. Ve třiceti letech neočekáváte, že ještě zažijete něco nového, co vám vyrazí dech. Pocit extáze byl navíc umocněn absurdností celé situace. Dva mladí Češi vyučující angličtinu se v Mexiku spřátelí s párem amerických penzistů, díky kterým se dostanou až k nádhernému zážitku z prozkoumávání korálových útesů.
Život nám čas od času připraví zajímavá a nevšední dobrodružství. Obzvlášť jdeme-li jim sami naproti třeba dobrovolničením v zemi třetího světa. Skřížení našich životních cest s Rickem a Lindou budu ale ještě dlouho počítat mezi ty nejpovedenější.
Tímto bych jim rád věnoval tento článek.
video - pro Ricka a Lindu
I´ll MISS YOU, GUYS!
---
www.UNITED-VISION.org
TEACH - LEARN - CREATE
