Jeden z jeho indiánských studentů, třiatřicetiletý kulhavý Samuel, slíbil bílému muži dobrodružný výlet. Do jeskyně za dvoumetrovými leguány. Pro klaustrofobika trpícího fobií z plazů kombinace, jež mohla o úspěšnosti akce dopředu mnoho vypovědět.
Vstup do jeskyne ... filippo
Měl trochu strach. V sousední osadě chovali aligátora, o jehož původu tvrdil každý něco jiného. Jedni říkali, že sem byl dovezen, druzí, že tu příbuzní krokodýlů stále žijí ve volné přírodě. Jsou ale tak plaší, že přebývají v jeskyních u řeky daleko od lidských obydlí. Neznalý poměrů, fandil v zájmu vlastní bezpečnosti názoru první skupiny.
Chvíli mu trvalo, než-li se odhodlal na Samovu nabídku kývnout. Podle něj jako dostatečná kvalifikace stačilo umět plavat, a to bílý muž, držitel diplomu „delfín“ z druhé třídy, jakžtakž uměl. Žádné nebezpečí nehrozí, ujišťoval Sam svého učitele, leguáni jsou plaší a krotcí. A když mu ve vycházce nehodlaly bránit ani jeho dospělé studentky, pro něž byla bezpečnost bílého muže mateřsky důležitá, svolil.
http://my.opera.com/Filippo-CommUNITYinspiration/albums/showpic.dml?album=693472&picture=9406652
fešák Samuel
Překvapilo ho, že na sraz nebezpečné expedice dorazila i šestnáctiletá Juliana s kamarádkou. Byl ale koneckonců rád, neboť to byla příjemná společnost, Juliana se mu líbila, a navíc důkaz, že to patrně nebude tak drsné, jak se stále ještě obával.
Vyrazili na pramičce skřížené s kánoí. Samuel s námahou vystrkal čtyřčlennou posádku asi kilometr proti proudu. Stejně jako pár „vodáků“, jež cestou potkali na primitivních vorech, používal k pohonu loďky bidla. Zda-li tu pádlo ještě nevymysleli či se jim zdají nepraktická, zůstane pro bílého muže navždy záhadou. Styděl se zeptat, aby si nemysleli, že mu připadají sto let za opicema.
Kapitán zavelel opustit palubu před úzkým otvorem do skály. Měl bych se asi přeci jen víc ptát, usoudil bílý muž, když se na lodičce neohrabaně převlékal do plavek. Nenapadlo ho, že jeskyně nebude dosažitelná z pevniny.
Teprve teď ale začal ten pravý humus. Vody po pás, foťák obezřetně v ruce nad hladinou, nohy se boří do mazlavého bahna, ve kterém čas od času narazí na tvrdou větev. V půl metru široké jeskyňce tma tmoucí. Když po pár metrech přestává vnímat světlo za svými zády, nechce se bílému muži dál. Vidět není stejně nic. Samova baterka by zasluhovala nové baterie, napadlo ho s podrážděnou ironií.
Začíná se cítit nesvůj. Holky před nálety netopýrů vřískají jak paviáni, což mu na klidu nepřidává. Jestli něco ve vypjatých situacích nesnáší, je to hluk. Nejradši by je okřiknul, ať se nechovají jako krávy, byl by to však projev vlastního nervové vyčerpání. Bylo slyšet zřetelné chřestění. Fobie z hadů začala rozechvívat nervy bílého muže ještě víc. Oznámil Samovi, že dál nejde. Ten jen zklamaně poznamenal, že nejde o chřestýše ale o zvuk, jež vydávají netopýři. Jejich ševelivé nálety nad jeho hlavou i tak stačily, aby bílý muž přiznal srdce v kalhotách a vydal se znechuceně zpět k lodi. Ta mezitím odplula několik metrů po proudu a neuvěřitelně šťastně se zachytila o pahýl stromu.
Viditelně zklamaný Sam oznámil, že si alespoň zarybaří. K údivu bílého muže vytáhl mohutné potápěčské brýle jak z dovolené na Baltu a harpunu. Natáhl ji, potopil se a následně přibližně půl minuty naháněl rybičky po říčním dně. Hned první ponor přinesl úspěch. Když se vynořil, s hrdým úsměvem mával na přihlížející harpunou, na jejímž konci se z posledních sil mrskal skrznaskrz probodnutý okoun.
Ještě předtím než se ponořil, aby svůj úlovek zdvojnásobil, hodil ulovenou rybu do loďky, ve které nyní seděl bílý muž. Pod tíhou jeho váhy se všechna voda seskupila u jeho nohou. A rybka vycítila poslední šanci. Začala sebou zběsile mrskat v zoufalém boji o svůj život. Z posledních sil, netušíc, že tuhle bitvu nemůže vyhrát. Snad ji na poslední cestě tam, kam musíme všichni, těšilo, že svou hřbetní ploutví ještě stačila poznamenat nohu přítele toho, jehož lovecký um předznamenal její zkázu.
Po třech dalších ponorech šikovného rybáře ohrožovali dolní končetiny bílého muže ještě druhý okoun a živý rak. Začínal toho mít plné zuby. Nejdřív jeskyně a teď tohle. Chci domů, znělo mu hlavou s pocitem intenzivní palčivosti.
http://www.youtube.com/watch?v=Avtkc1biVLo
Samuel v akci – ponor s harpunou
Začalo se šeřit. Sam vypadal konečně spokojeně. Pohled bílého muže sklouzl na propíchnutého okouna. Poulil oči, poslední část těla, kterou ovládal, jako by až do posledního okamžiku toužil demonstrovat nesouhlas se svým zpečetěným osudem. Z vašich metod by ochránci přírody radost neměli, pomyslel si smutně bílý muž. Ale raději mlčel. Je tu jen na návštěvě.
Cestou zpět se vykoupal v průzračné vodě. Malé rybičky z něj sbíraly drobečky. Dřív by mu možná podobný důkaz čistoty panenské přírody připadal romantický, na vlastní kůži to bylo ale příjemné jako kdyby z něj drobky sezobávaly slepice.
Tenhle výlet se prostě nepodařil. Asi mi do indiána ještě něco chybí, zamyslel se.
