Během čekání na odjezd na autobusovém terminálu TAPO nám bylo dopřáno zhlédnout krvavý incident z metra. Mexická televize ukazovala záběry kamer podzemky stále dokola. Bylo to drsné.
Cerro Chango
Při výstupu z přeplněného metra zničehonic jeden chlap vytahuje pistoli a střílí. Plno lidí v panice prchá pryč. Někteří ven, jiní zpět do vozů. Po pár sekundách se z jednoho vagónu vyřítí kluk v bílém tričku, jež se snaží střelce povalit. Nedaří se mu to však zcela a po chvilce přetlačování je zasažen i on. Přesto se znovu snaží vstát a útočníka zastavit. Když podruhé padá k zemi a agresor na něj míří z třiceti centimetrů, reflexivně vykopává před hlaveň pistole chodidlo. Nakonec se mu podaří ještě jednou sebrat síly a pokusí se udeřit útočníka hlavou do břicha. Marně. Znovu padá a tentokrát jsou další zásahy definitivní.
Vrah se následně ukryje v jednom z vozů zastaveného metra. Na záběrech jsou již vidět ozbrojení policisté, jež se k místu jeho úkrytu kvapem blíží. Sledovat to v akčním filmu, myslel by si člověk, že je to hloupost.
Z autentických záběrů kamery v podzemce mi běhal mráz po zádech. O den dříve jsem na nich musel být ve stejné stanici i já s Evou a Radkem ...
Vyrazili jsme nočním busem do Playa Vicente. Cestou nám tropický liják připomněl existenci období dešťů. Má skončit v únoru.
Ve čtyři hodiny ráno autobus zastavil ve stanici, jež jsem si dobře pamatoval z loňského putování k Chinantekům. Lilo i tenkrát. Bylo snadné vybavit si intenzivní pocity nejistoty, které jsem tehdy prožíval. Dnes si je musí určitě vychutnávat Eva. Chudák holka.
Znenadání mne oslovil starší spolucestující. Chtěl vědět, kam jedu a proč. Když se dozvěděl o projektu CommUNITY inspiration, vyslovil přání, abychom vyrazili vyučovat angličtinu i do jeho vesnice. V Playa Vicente mi pomohl s hledáním spoje do Rio Mansa. Byl snědší než obyčejný Mexičan a jeho vřelost kombinovaná s uctivostí mi připomněla, kam se to blížím. Mezi své. K indiánským přátelům kmene Chinanteco.
Do příjezdu zbývala hodina cesty džunglí.
