4) Ciudad de México

Mejlidnatější město světa mne přivítalo dle očekávání. Zataženo, smog, šedivo a špína. Před rokem jsem na tom byl ale psychicky mnohem hůř.

Reklama na kurz

Dnes si to nemohu dovolit. Máme tu tři nové dobrovolníky, kterým je nutno jít příkladem. V roli „zkušeného“ se kupodivu cítím i já sám o něco jistější. Přesto se snažím minimalizovat počet vycházek do ulic stejně jako počet dnů zde strávených.

Atmosféra je napjatá. Dobrovolníkům jakoby až nyní docházelo, do jakého dobrodružství se rozhodli vrhnout. A na jak dlouho. Nám jakoby až nyní docházelo, že to také nemusí zvládnout.

Do toho všeho palčivá únava z několikadenního nevyspání a složité zvykání na časový posun doprovázený menšími zdravotními problémy. Nejistota nás sžírá všechny. Je potřeba opustit město, vydat se na venkov, začít bojovat na frontě. Až ve chvíli skutečného zahájení bitvy z nás všech, doufejme, nervozita spadne. 

Po dvou aklimatizačních dnech se rozhodujeme, že odvezu Evu do Rio Manso. Helen Radka do Tierra Blanca. Prvních několik dnů zůstanu s Evou, abych jí pomohl s organizací kurzů a adaptací na život mezi Indiány.

Rád bych tento proces zkrátil na minimum, v Huasce už je vše připraveno na můj příjezd. Po posledních zprávách od svých ex-studentů z této horské vesničky se začínám těšit. Člověk bude konečně bojovat jen sám za sebe, mít všechno jen ve svých rukou.