Mé první
Vánoce mimo vlast. Daleko od domova. Strávili jsme je z velké části
v autobuse. Letos jsem tak o nejkrásnější svátky roku přišel. Venku počasí
na kraťasy, rodina a přátelé předaleko. Zastesklo se mi po vůni purpury i
mrazivém zašimrání v nose. Jeden ale nemůže mít všechno, vždyť vím.
Helen a krava ... filippo
První den naší třídenní dovolené ve státě Veracruz jsme se vydali do zapomenuté vesničky v džungli. Do Miquel Hidalgo jsme dorazili pozdě v noci. Neprostupný prales. Tma.
Několikahodinové putování vedlo přes pastviny, krajinou připomínající panenskou přírodu Nového Zélandu, na kterých se volně pásl podivně ušatý dobytek. Pro mne, vesnického nebojsu, dostatečně adrenalinová záležitost.
Ve vysoko položené vesničce je možno podpořit místní ekoturistický projekt a přespat v chaloupce k pronajmutí. Když jsme do osady v noci konečně dorazili, indiáni nás k ní zavedli a poslali pro šéfa místního sdružení. Čekáme dlouho. Znaveni náročným pochodem se zájmem pozorujeme strop primitivního obydlí. Odpočívají na něm pavouci velcí jako rozevřená dlaň. Údajně nejsou nebezpeční.
Sympatický chlapík se nakonec dostavil. Zaplatili jsme férovou cenu za ubytování a ranní procházku s průvodcem k vodopádu. Nocovali jsme ale mimo bezpečí čtyř stěn. Využili jsme možnosti přespání na plošině umístěné ve výšce korun stromů, sloužící k pozorování tukanů. Spali jsme v džungli pod širým nebem. Štědrovečerní noc. Krása.
Druhý den nás náčelník vzbudil v půl 7. a mohlo se vyrazit k nedalekému vodopádu. Koupání s dvěma indiánskými průvodci v průzračně čisté vodě. Nádhera. Poklad na Stříbrném jezeře hadr.
Vesnička, ač značně odlehlá od civilizace, výrazným způsobem pracuje na oblasti ekoturismu. Je zapojena do sítě podobně smýšlejících osad. Staví ekologické chaloupky, na které si sami vyrábějí stavební materiál a střešní krytinu. Vše za pomoci neuvěřitelně primitivních strojů.
Prvně v životě zažívám pocity „baťůžkářů“ objevujících nádherné zapadlé kouty naší planety. Stojí to za to. Dostáváme se do míst, kam se mnoho Čechů zatím pravděpodobně nepodívalo. Věřím, že objevujeme unikáty i pro podporovatele projektu CommUNITY inspiration. Jednou se do těchto míst třeba vydáme společně.
Po prohlídce vodopádu jsme skrz pasoucí se dobytek vyrazili zpět. Naším cílem byla konečně pláž.
Dorazili jsme do městečka Monte Pio. Průvodce Lonely Planet toto místo popisuje: „Šedé pláže, temné vody a tyrkysově vymalované pokoje hotelů“ ... A nemýlí se. Karibik to není. Ale nám to stačí.
Turisty zapomenuté místo s atmosférou mexického venkova. Za pláží zelená džungle, trošku místního nepořádku, odpadky (včetně pet lahví) se pálí přímo před domem, teplá a čistá voda Golfského zálivu. Naštěstí téměř žádní turisté, žádná hlava na hlavě jako v Karibiku.
Ubytovali jsme se v „ekonomickém hotelu“. To už bylo i na mne příliš. Objektu šéfuje energická 80tiletá „teta Mika“ se svojí stejně starou společnicí. Zaplatili jsme za dvě noci a obě raději strávili na střeše. Moc jsem se sice nevyspal, ale nocování pod širákem bylo z hygienických důvodů několikanásobně bezpečnější.
Po dvou odpočinkových dnech na pláži jsme vyrazili zpět do Mexico City.
-------------------------------------------------------------------------------------
NOVINKY A FOTKY přímo z Mexika (galerie: studenti, čeští podporovatelé, příroda a okolí):
http://my.opera.com/Filippo-CommUNITYinspiration
Všeobecné informace o projektu:
www.communityinspiration.com
VIDEA (nejen) z výuky
http://www.youtube.com/user/FILIPPOsenaCI
Starší články (chronologický vývoj projektu) lze nalézt na pravé straně pod kontaktem v „seznam rubrik“ ...
NOVINKA: CI vydalo první publikaci: Bezpečnostní manuál pro oblast LATINSKÉ AMERIKY
http://www.communityinspiration.com/prirucka.htm
