Jazykový
kurz v Huasce byl úspěšně doveden do finále. Přišel čas najít pro dobrovolníky nové
působiště. Vyrazili jsme tedy uspořádat ukázkovou hodinu do komunity, na kterou
jsme dostali tip od organizace zabývající se projekty na podporu indiánských
vesnic.
Komunita je zde opravdu dulezity pojem ... filippo
Po 10ti hodinové cestě z Mexico City jsme se konečně blížili k místu „M“. Bylo 11 večer, tma jako v pytli. Poslední hodinu či dvě se jelo již pouze džunglí. Nikde nic. Jen tma, prašná cesta a my.
Z kusých informací jsme vyzvěděli, že jedeme do církevního internátu, který obývá asi 10 dospělých pracovníků a 160 indiánských studentů. Za řekou je pak vesnička se 400 domorodými obyvateli.
Žádná světla však za řekou vidět nebyla. Připadali jsme si jako na konci světa, ztraceni v džungli. V církevní škole. Dojmy nevalné. Plán se zdál jasný: přečkat noc, uspořádat ukázkovou hodinu a rychle zmizet.
Druhý den nás ale pomalu začínal vyvádět z omylu. Zjistili jsme, že se nejedná o klasickou katolickou školu, ale o řád salesijánů „Don Bosco“. Don Bosco byl italský vizionář, který zasvětil svůj život zlepšování životních podmínek mladistvích. Do internátu jsou sváženi žáci z širokého okolí. Zůstávají tam většinou celý semestr a studují tak druhý stupeň ZŠ. Jsou z různých koutů džungle a různých indiánských kmenů.
Při pochůzce po okolí jsme zjistili, že se nebude jednat o žádnou zkostnatělou záležitost ztracenou hluboko v pralese. Tento řád se účastní řady projektů. Mezi jinými chová vlastní dobytek, pěstuje zemědělské plodiny, provozuje sádky na ryby a truhlárnu. Na všem se výrazným způsobem podílejí samotní studenti.
Překvapila nás navýsost přátelská a uvolněná atmosféra. Ukázková hodina zabodovala. Až na hlavního „otce“, který vše důkladně pozoroval, všichni zúčastnění projevili zájem se kurzu zúčastnit. Včetně energických „sester“ v pokročilém babičkovském věku.
Ukázkové hodiny se účastnil i jeden zástupce z řad „studentů“. Když jsme skončili, obklopil jej v mžiku hlouček spolužáků, toužících vědět, jaké to bylo. Chce-li se dostat „indián“ na univerzitu, angličtina mu v tomto nelehkém úkolu může dosti pomoci. Na příslušníky původního obyvatelstva se zde stále ještě hledí se značným despektem, a proto bývá indiánský vysokoškolák raritou.
Při představování charakteru našeho projektu jsem uvedl, že potřebujeme nabídnout kurz také široké veřejnosti. „Otec“ se zvedl a za pár desítek minut jsem již byl představen „starostovi“ vesnice za řekou. Přislíbil, že o angličtinu bude zájem. Že naplníme jeden kurz mladistvími a druhý dospělými.
www.communityinspiration.com
charakter projektu
Když jsme pak procházeli vesničkou, bylo to působivé. Rozbahněné silnice po období dešťů, jež skončilo před 2 měsíci. Primitivní obydlí, jež mají místo zahrádky kus džungle. Volně jim na nich rostou mandarinky, pomeranče, banány.
Na jednom konci malé osady nacvičoval vystoupení odhadem patnáctičlenný hudební sbor. Malí i velcí, rozličné nástroje. Na druhém konci se pak pečlivě nacvičovalo vystoupení taneční. Starší učili mladé. Atmosféra komunity jako hrom. Uprostřed pralesa také jejím příslušníkům nic jiného, než táhnout za jeden provaz, nezbývá.
Odjížděli jsme s dobrým pocitem. Doufajíc v brzký návrat ...
-------------------------------------------------------------------------------------
NOVINKY A FOTKY přímo z Mexika (galerie: studenti, čeští podporovatelé, příroda a okolí):
http://my.opera.com/Filippo-CommUNITYinspiration
Všeobecné informace o projektu:
www.communityinspiration.com
VIDEA (nejen) z výuky
http://www.youtube.com/user/FILIPPOsenaCI
Starší články (chronologický vývoj projektu) lze nalézt na pravé straně pod kontaktem v „seznam rubrik“ ...
NOVINKA: CI vydalo první publikaci: Bezpečnostní manuál pro oblast LATINSKÉ AMERIKY
http://www.communityinspiration.com/prirucka.htm
