1) Mnoho otázek, málo odpovědí. Přežiji?
Provoz v nejlidnatejsim meste sveta. Dle odhadu zde zije mezi 30 a 40 mil. obyvatel ... Provoz a vsudypritomny chaos tomu opovida ... filippo
Měsíc. Zbývá měsíc. Abych byl přesný, zbývá osmadvacet dní. A jedu. Vlastně letím. Co jsem se ale dočetl v průvodci, na přesnost a puntičkářství se v Mexiku stejně moc nehraje. Další oříšek kulturní odlišnosti, na který si budu muset coby dobře vychovaný středoevropan složitě přivykat.
Čím více se blíží termín odletu, tím více nervozity na sobě pociťuji. Kéž by se za ní skrývalo alespoň něco pozitivního. Něco jiného než obavy a nejistota. Kéž bych pociťoval alespoň příjemné mrazení či zvědavost. Tyto pocity jsou však fuč stejně náhle jako se před půl rokem objevily.
Tehdy jsem ovšem ještě neměl ani páru o potenciálních nebezpečích, které mne nyní budí ze snů. Jedovatí hadi, pavouci, housenky, škorpióni, vodní živočichové, v Evropě nepoznávané nemoci jako malárie, horečka dengue, žloutenky, tetanus, schistizomóza. Výšková nemoc, pásmová nemoc, úžeh, úpal nebo naopak nebezpečné podchlazení. Při tomto výčtu nemůže člověka nenapadnout, zda-li nám není v naší zlaté zemičce v srdci Evropy krásně. Bez přírodních katastrof jako jsou zemětřesení, hurikány či sopečná aktivita. Bez problémů s nezávadnou vodou, bez vysoké míry kriminality, zkorumpovaných strážců zákona a bez znečištěného ovzduší. Těžko říct.
Možná jsem se měl do svého prvního cestovatelského počinu opravdu pustit střemhlav. Jak říká Helen. „Čeho se bojíš, to akorát přitahuješ“. Jestli její úvaha skutečně platí, ušetřím si spoustu nepříjemností. Letadlo s námi spadne už nad Lisabonem ...
Mému uvažování je nicméně mnohem bližší Tomova filosofie. „Doufej v to nejlepší, připraven ale buď na nejhorší. Rizika je dobrý znát“. A na důkaz svých slov mi poslal padesátistránkový bezpečnostní manuál s výčtem základních rizik a potenciálních problematických situací, které se mohou v Mexiku, rozvojové zemi plné protikladů, objevit. Výborně. Nejraději bych zrušil letenku a z celého dobrodružství se na poslední chvíli vyvlíknul.
A pak, chudáci rodiče. Táta se již jal na vlastní pěst zjišťovat, zda-li je v Mexiku vhodné pokrytí. Chce mne mít pod kontrolou a patrně mne obdaruje telefonem, který by měl fungovat i na druhé straně zeměkoule. Doufám, že o něj nepřijdu již v Mexico City na letišti. Scénáře z Tomova manuálu mi příliš velké šance nedávají ... Maminka se bude patrně strachovat zase o to, aby mne domorodci nesnědli a abych já měl co jíst. Při mé vybíravosti to asi opravdu nebude snadné. Smažák a svíčková, to asi nehrozí. Moje obavy jsou nicméně o dost prozaičtější. Základním úkolem je přežít a vrátit se domů živ a zdráv. Už kvůli nim.
Na předodjezdovém stresu, který mne zastihl a překvapil svou intenzitou, však přeci jen pozoruji alespoň jeden velký klad. Učí mne vidět hodnoty. Hodnoty, které jsem až doteď považoval za samozřejmost. Skutečnosti, které jsem ani v nejmenším nedoceňoval. Bezproblémové stravování, internet, pocit bezpečí domova a známého prostředí, možnost projít se bezstarostně po lese. Bez problémů se pohybovat nočními ulicemi. Napsat svým přátelům email, sednout na kolo a navštívit je, zahrát si tenis a posedět s nimi u piva. Těšit se na rodiče, až přijdou z práce. Mít jistotu, že stejně jako včera, zase přijdou a budou tu k dispozici. K obyčejnému popovídání si. O malichernostech. Prostě tu budou. Ještě nikdy se mi doma tak nelíbilo jako nyní. Ještě nikdy mi naše domovina nepřipadala tak krásná a výjimečná jako před odjezdem na půlroční misi do jakési venkovské oblasti za Atlantikem.
Pravda, tyto ryzí, nevšední a vznešené pocity jsem očekával a jsou koneckonců jedním z důvodů, proč jsem se rozhodl jako dobrovolník do země třetího světa vyrazit, ale domníval jsem se, že se objeví až po návratu. Celé to bude patrně opravdu mnohem drsnější zkušenost, než-li si umím, ještě měsíc před odjezdem, představit.
Proč tedy vlastně vyrážím vstříc nové životní zkušenosti? Proč, když v mé hlavě očividně rizika válcují možné osobní přínosy a mé smýšlení je přitom založeno na ekonomických principech? Dobrá otázka. Sám nevím. Snad je v tom prvek ješitnosti, snad nechci couvnout a popřít, co jsem zde půl roku hlasitě vyřvával.
Nadchnul jsem naší myšlenkou dost lidí, mnozí z nich náš projekt podporují finančně. Ne, již není cesta zpět. Nemohu zklamat ani je, ani sebe. A nemohu vycouvat kvůli Helen a Tomovi, nechat je ve štychu. To bych si těžko někdy dokázal odpustit. Takže jedu. Za čtrnáct dní do Portugalska, za dalších čtrnáct do Mexika.
Bude to divočina.
http://my.opera.com/Filippo-CommUNITYinspiration
Filip Šena
Bod zlomu, aneb konec dobrý, všechno dobré
Ačkoli naše intenzivní propagační snahy přilákaly na úvodní hodiny pouze tři desítky mexických studentů (potřebovali jsme jich dvakrát tolik), atraktivní konverzační výuková metoda si rychle získala jejich důvěru. Stačily dvě výukové lekce (celkem 5h u dospělých a 3h u dětí) a nadšení a vděční obyvatelé Papantly začali kurzy angličtiny s českými dobrovolníky United Vision doporučovat všude ve svém okolí.
Filip Šena
Přestřelka a velká zmrzlina
Ačkoli je Veracruz považován za jeden z nebezpečnějších států mexické federace a čas od času jsme v ulicích Coatepecu skutečně narazili na po zuby ozbrojené příslušníky armády, žádné zvýšené bezpečnostní riziko jsme nepociťovali. Tím víc nás ale zaskočila informace, že přímo v centru Papantly proběhla přestřelka jen pár dní před naším příjezdem.
Filip Šena
Boj o pozice, jednání s radnicí
Během pětihodinové jízdy z Coatepecu do Papantly Imelda vyřizovala jednu SMSku za druhou. V úhrnu jich mohlo být klidně ke třicítce.
Filip Šena
V centru říše Totonaků, aneb první problémy v kultovní Papantle
Kapitola třiatřicátá. Když jsem před měsícem kolegům oznámil, že Imelda navrhuje pro poslední část pilotní fáze česko-mexického rozvojového projektu United Vision kultovní a světoznámou Papantlu, zavládlo nadšení.
Filip Šena
Podpořme mexické ženy
Kapitola dvaatřicátá. Probudila mne velmi hlasitá hudba. Rozmrzele jsem se vydal ke dveřím, abych zjistil, co se to v sedm hodin ráno děje. Nešlo ale o nic zvláštního, to si jen soused trochu přivstal.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Vrtulník íránského prezidenta havaroval v mlze, záchranáři po něm pátrají
Aktualizujeme Na severozápadě Íránu pokračuje rozsáhlá záchranná operace poté, co zde zmizel vrtulník s íránským...
V Maďarsku havaroval na Dunaji motorový člun. Dva lidé zemřeli, pět se pohřešuje
Dva lidé zemřeli při lodní nehodě na řece Dunaj severně od maďarské metropole Budapešti, uvedla v...
Obrat. Neučte už sporné teorie o 72 pohlavích, instruuje britská vláda školy
Britská vláda představila nové pokyny pro sexuální výchovu. Vyzývá v nich školy, aby přestaly učit...
Armáda pošle miliardy „do luftu“. Kbely dostanou novou věž a dopravní letadla
Armádní letectvo získá o téměř devatenáct miliard korun víc pro následující čtyři roky, než bylo...
Servisní a aplikační technik (m/ž) - mzda až 55.000 Kč
ZOLLER CZECH s.r.o.
Plzeňský kraj
nabízený plat:
50 000 - 55 000 Kč
- Počet článků 119
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3052x
Od září 2011 pilotní dobrovolnická mise v Mexiku, v barvách UNITED VISION.