ČEPS předpovídá neodvratný konec energetické nezávislosti ČR

Podle poslední analýzy ČEPS (Česká elektroenergetická přenosová soustava) vyrobí Česká republika v roce 2025 méně elektřiny, než bude stát potřebovat. Poprvé přestaneme být čistými výrobci elektřiny.

Se začátkem 30. let se česká energetická bilance ještě zhorší, protože na dovozu elektrické energie se stane závislou většina Evropy a státy, které ji budou i nadále vyvážet ji samozřejmě zdraží. A výrazně. To vše kvůli slabomyslným EU plánům s Green dealem.

Co vlastně ČEPS říká? Konkrétně nabízí čtyři varianty vývoje: respondentní, konzervativní, progresivní a dekarbonizační. Bez ohledu na zvolené scénáře je však jasné, že spotřeba elektřiny v příštím období výrazně vzroste, a to o 30 až 100 %. V každém případě se z exportéra elektrické energie staneme importérem. I podle konzervativního scénáře, který předpokládá velmi pozvolný přechod k zelené energetice se z České republiky stane čistý dovozce elektřiny již v roce 2025. Za dva roky budeme dovážet 1 TW, v roce 2030 to bude 13 TWh a v roce 2035 dokonce kolem 20 TWh.

Ostatní načrtnuté scénáře samozřejmě predikují ještě strmější růst spotřeby. Máme-li zachovat průmysl ve stávající podobě, má-li dále růst spotřeba domácností jako jinde v Evropě, máme-li masivně přecházet k elektromobilitě, pokud budou podniky i domácnosti i nadále masivně přecházet k tepelným čerpadlům, budeme za 20 let spotřebovávat cca 110 TWh elektrické energie, což je zhruba o polovinu více, než spotřebujeme nyní.

Podobný vývoj je očekáván například i v Německu, tam ale, i přes nevratný konec jaderné energetiky, mají výhodu v (díky klimatickým a geografickým podmínkám) relativně predikovatelném rozvoji tzv. bezemisních zdrojů. Pro nás, kde na jihu slunce tolik nesvítí a na severu vítr nefouká jako na německém pobřeží, to zkrátka znamená razantní zvýšení závislosti na dovozu. Přibližně o 20 %.

Kde těch 20 % seženeme? Podle predikcí bude od 30 let na dovozu nezávislé pouze Německo (a kdo ví jestli), určitě Francie a pravděpodobně některé skandinávské země. Ne všechny tyto státy přitom budou „volnou“ energii dodávat na burzu. Německo například plánuje veškeré energetické přebytky ukládat do vodíku. Elektřina, která na burzu doputuje pak rozhodně nebude dostupná za dnešní ceny.

Podle ČEPSu nás bude dovoz 20 TWh stát stejně, jako domácí výroba 80 TWh. Zároveň hrozí, že v určitých částech roku „volná“ energie prostě nebude. V nejextrémnějším – dekarbonizačním – scénáři počítá ČEPS nám bude chybět cca 2,7 TWh po dobu zhruba tisíce hodin. Zjednodušeně řečeno to znamená „odpojit“ Prahu, Brno a část Ostravy na 1 000 hodin ročně.

Ať počítáme, jak chceme, vychází nám z toho neoddiskutovatelná nutnost investovat do jaderných zdrojů, například do nových modulárních reaktorů, jakkoli ty ve světě jedou zatím pouze v testovacím režimu. A to bude hodně drahá legrace, přičemž není vůbec jisté, že je stihneme postavit, než bude pozdě.  Zákon zachování energie prostě neošulíme, ať si zelení fanatici myslí, co chtějí.