Půlnoc

Je skoro půlnoc, cigánské blues hraje v hospodě Světženy vystavují trup vesmíru a háží jej do nekonečného oběhu vzniku

jsem nedaleko sám sebe

hmatám prsty  po bílé stěně, 

na které září její stín,

který bělá mlčením 

do vápna mučení

stín, který se ukáže v obrysu, 

když ho oslovíš a sleduješ podle vrysu

ženy vystavují trup vesmíru

muži stopují aby procitli

ty struktury se prolínají podle tikotu

němých hodin

cigánské blues

láska křičí

škrábe se ven

přetaví se v sen,

kterým se probudíš do pohledu 

mezi oči

kterým se probloudíš

iluzí noci