Někde mezi

Mé pocity se proměňují tak vražedně rychle, že si připadám, že žiji jen v tom okamžiku proměny mezi dvěma pocity...

Slova jsou břehy, které taháš z vnitřního kurzu moře. Občas se chceš vyjádřit, ale občas to nejde, něco brání- ztráta kurzu...ale žádný strach... to ne ty jsi v prdeli to, ta forma, kterou ti vnucují je v  prdeli...a ty se stále ptáš do jaké míry je vše jen tvá projekce a do jaké míry tvá erekce...ptáš se sám sebe uprostřed velkoměsta, uprostřed vesmíru, který vznikl mrknutím oka ještěrky, a který se rozpíná pomalým procitnutím a tobě nezbývá než zachytit ve své projekci vlastní erekci, zachytit to mrknutí, kterým procitneš do dalšího snu...