Pražské parkovací zóny? Zrušme je. Řidič přece není sprosté slovo.

V Praze se nám zase o další kus rozrostla chobotnice s barevnými chapadly. A jmenuje se Parkovací zóny. 

Před lety se narodila jako hodný hlídací pejsek, který uměl štěkat a pohlídat možnost parkování před domem. Během let ale podobně jako v komiksech hlídací pes zmutoval ve všepožírajícího krakena.

Na první pohled může další rozšíření zón vypadat jako dobrý nápad – alespoň Pražané zaparkují před svým domem. Dnešní malování různobarevných pruhů je ale nesystémové a chaotické řešení, které v konečném důsledku pražské dopravě jenom uškodí. I možnosti zaparkovat.

Pojďme se na tu barevnou krakatici podívat podrobně, ať se můžeme dostat k tomu, jak parkování v Praze řešit lépe.

Proč jsou současné parkovací zóny špatně?

Především proto, že neberou v potaz několik důležitých faktů.

1) Drtivá většina obyvatel Prahy pracuje jinde, než bydlí. Pokud někdo pracuje například na náměstí Republiky, je logické, že na cestu do práce bude používat MHD. Proč ale trestat ty, kteří pracují v Čakovicích nebo v Kolovratech jen za to, že jsou řidiči?

2) Současné řešení naprosto nepřipouští situaci, kdy živnostník sídlící v modré zóně potřebuje ke své profesi více aut. Výše poplatků za více jak jedno auto už je bez debat pro mnoho firem likvidační.

3) A totéž platí i pro rodiny. Dostanete trest za druhé auto v rodině. Proč? Je to přeci každého věc.

4) Stejně tak zóny komplikují rodinné návštěvy, rozvoz dětí na koužky, návštěvu lékaře či veterináře, nákupy mimo velká obchodní centra s vlastním parkováním nebo zásobování živnostnických krámků.

5) Zóny v současné podobě nemohou fungovat bez funkční sítě P+R parkovišť a parkovacích domů. Ty poslední vznikly za vlády ODS a to už je bohužel několik let.

Jak má vypadat správné řešení parkování v Praze?

Především je třeba řešit parkování pro všechny obyvatele Prahy bez rozdílu. Nikoho nemůžeme trestat pouze z důvodu adresy trvalého bydliště.

Cílem musí být jedna celoměstská aplikace, s jednoduchou možností registrace a případné platby. A následné rozdělení Prahy do kruhových pásem podle vzdálenosti od centra. Stejně jako v Londýně, Milánu nebo třeba Oslu.

Je pak na každém, jaké tarifní pásmo si na svůj nosič koupí. Ať už na chytrý telefon, přes počítač nebo v běžné trafice. Samozřejmostí musí být možnost přesunu z auta na auto, tedy s omezením podle počtu řidičů, nikoli podle SPZ.

Řešením jsou 4 cenově odstupňované tarifní okruhy. Za parkování mimo vybraný zaplacený tarif řidič zaplatí běžnou cenu. Traifní okruh si ale každý Pražan může vybrat podle svých potřeb.

Návrhy tarifních pásem:

0: historicky nejužší centrum města (zahrnuje i zóny A,B a C)

A: centrum města (zahrnuje i BC)

B: širší město (zahrnuje i C)

C: okrajové části (zde by mělo být parkování pro Pražany nadále zdarma).

Na infrastrukturu v hlavním městě se skládají všichni obyvatelé Prahy a je jedno, jestli bydlí na Malé Straně nebo v Suchdole. Je proto nefér privatizovat komunikace v některých městských částech pouze pro lokální obyvatele. Praha je jako každá metropole propojená a lidé nežijí pouze v okruhu svého trvalého bydliště. Parkování je tedy třeba řešit celoměstsky a ne po jednotlivých městských částech. Nebo dokonce jedotlivých ulicích.

Zrušme nefér parkovací zóny! V zájmu všech Pražanů.