Všimli jste si? Po celém Česku dnes vlají vlajky Tibetu. Na první pohled je to jen symbol solidarity s nezávislou himálajskou zemí, kam v říjnu 1950 vtrhla čínská okupační vojska.
Komunistická invaze do malého buddhistického království od té doby stála asi 1,5 milionu životů. Jenže význam tibetské vlajky se během let posunul, a získal větší smysl i pro Čechy.
V českých městech se vlajka vyvěšuje od roku 1996. V roce 2004 poprvé zavlála i na pražském magistrátu, kde tuto tradici mimochodem zavedl tehdejší primátor Pavel Bém. Vlajka se vyvěšovala až do roku 2014, kdy do primátorského křesla usedla Adriana Krnáčová (ANO). Praha tehdy podepsala smlouvu s Pekingem, kterou prezentovala jako poukázku na dovoz pandy do pražské ZOO. Pamatujete ještě na výraz “krnda”? Koalici ANO, ČSSD, Zelených, STAN a Lidovců tehdy tibetská vlajka vadila. Statisíce mrtvých a rozvrácenou tibetskou kulturu vyměnili za “dobré vztahy s čínskými obchodními partnery.” Je rok 2019, a ta panda pořád nikde.
Tibetská vlajka ostatně vadila i některým českým politikům při návštěvě čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Praze v březnu 2016. Česká policie se tehdy chovala, jako kdyby snad byla pekingská – tibetské vlajky strhávala a demonstranty, kteří je vztyčovali, nechránila před útoky čínských bojůvek.
I proto je dnes vztyčení tibetské vlajky pořád důležité. Nejde totiž jen o vlajku jakéhosi vzdáleného okupovaného himálajského království. Tibet je hlavně symbolem toho, co se může stát, pokud přijdeme o ty nejcennější hodnoty. O svobodu svobodně přemýšlet a o svobodu svobodně mluvit a prezentovat své názory. Je to čím dál těžší, a všichni to cítíme.
Na pražském magistrátu je letos tibetská vlajka zpátky. S ní se tam ale na návrh současné koalice postupně vyvěsí i několik dalších: vlajka Severoatlantické aliance, vlajka romská a duhová vlajka LGBT. Každá bude vlát v den příslušného výročí. 12. března jsme vstoupili do NATO, 2. srpna byly v Osvětimi zavražděny skoro tři tisíce Romů a v srpnu v metropoli probíhá pochod sexuálních menšin Prague Pride.
Jsem proto rád, že se ODS podařilo prosadit, aby magistrát mezi ty významné dny zařadil navíc i Mezinárodní den rodiny (15. května) a Světový den manželství (12. ledna). Jak manželství, tak rodina jsou nejen základem evropské kultury, ale i podstatou spokojeného a naplněného života. Coby milující manžel a otec pečující o rozvětvenou rodinu bych si o tom troufal něco málo vědět.
Tibet, NATO, LGBT a Romové toho na první pohled mají málo společného. Ale rodiny a manželství mají přece i Tibeťané, generálové Severoatlantické aliance, Romové i příslušníci sexuálních menšin. Ty dva svátky připomenuté na magistrátu díky ODS jsou proto podle mne ty nejpodstatnější ze všech. Své vlajky sice nemají, ale na významu jim to nijak neubírá – naopak.
A kromě toho mám narozeniny na Světový den manželství, tedy 12. ledna, ale to je jistě jen náhoda:-))
