Dneska jsi sice žena a chodíš v sukni, ale já tě znám jako Karla

Legrace končí, doslova. Genderová aktivistka Tereza Zvolská napadla seriál Most! za “necitlivý přístup ke společensky znevýhodněným menšinám”. Tvůrci seriálu by prý mohli být “vtipní i bez urážek” Romů a transgender osob.

Kristepane, už zase má humor někde hranice? Může jasná nadsázka komediálního seriálu někoho urazit?

U nás to víme dávno. Je to přece obráceně. Tady se ví, že humor léčí.

Vzpomeňme Českou sodu. Pamatujete někdo ještě? Televizní fenomén svobodných 90. let. Šel ve svých legráckách za hranu. Díky tomu boural předsudky a stereotypy. Pokud se totiž rasistům a xenofobům vysmějete, i jejich blbost ztratí váhu. Dnes by už Česká soda neprošla. Apoštolové politické korektnosti by ji ukřičeli. Stejně, jako se teď pokoušejí pranýřovat seriál Most. Chybí jim smysl pro humor.

Ten neměli Hitler, Stalin ani další diktátoři. Neuměli se zasmát druhým ani sami sobě. A asi i proto to skončilo totalitním Půlnočním královstvím jak v Pyšné princezně. Jen samozřejmě stokrát drsnějším.

“Legrace ano, soudruzi, ale odsuď  pocuď,” říkalo se před listopadem 1989. Povolena byla tzv. konstruktivní satira. Zesměšňovat USA nebo ty, co chodili pozdě do práce. Týdeník Dikobraz byl někdy tak trapný, že čtenáře fackovala hanba. A pak tu byl jiný humor, ten zakázaný. Za vtipy o Husákovi, sovětech, policajtech, Leninovi a dalších politických tématech vás mohli vyhodit ze školy. Nebo z práce. Pokutovat, teoreticky i zavřít.  Součástí trestního zákona byl “přečin hanobení státu světové socialistické soustavy a jejího představitele.”

Po pádu komunismu byl ten nesmysl zrušen. Ale teď se bohužel pozvolna vrací. Zvolská by byla se svým nepochopením humoru seriálu sama k smíchu.

Kdyby Británii policie loni nezatkla ženu, která na Twitteru nazvala transgender ženu mužem. Čtete dobře: Kate Scottowovou drželi sedm hodin ve vazbě a vyslýchali jen proto, že o muži, který změnil pohlaví, napsala něco ve smyslu: “Podle mne jsi pořád chlap.” Tomuhle novému zločinu se říká “deadnaming”. Dalo by se to přeložit jako “užívání mrtvého jména”. Ne, to nevymysleli Monty Pythoni. To je realita. A ve svém odsudku seriálu Most s ním operuje i aktivistka Zvolská.

Až zločin deadnamingu dorazí do Česka, řeknete třeba: “Dneska jsi sice Jana a chodíš v sukni, ale já tě znám jako Karla.” A hned někdo sepíše trestní oznámení. Kdo? Transexuálové, homosexuálové, Romové ani další menšiny tohle většinou neřeší. Vtip o své jinakosti berou, znám to z vlastní zkušenosti. S humorem mívají problém aktivisti. Ti se za ně schovávají a mluví jejich jménem.

No, a nakonec se ještě podívejme na dveře záchodů. Odedávna na nich byl panáček nebo panenka, abyste si podle svého pohlaví mohli vybrat. Zdá se, že to bude málo. V dubnu 2015 Obama v Bílém domě otevřel záchody pro “třetí pohlaví”. A letos ta nová móda dorazila do Německa. V bavorských základních školách panáčka a panenku zruší. Prý aby se tím žáci s nevyhraněnou genderovou identitou necítili uraženi. Jako vtip dobré, ale aktivisté to myslí vážně.

Ale co ta většinou mlčící většina? My nudní, nevýrazní tvorové, bílí heterosexuální muži, co chodí čurat na pány? Ti, co mají doma standardní rodinu. Ženu, co se narodila jako žena. Nejsme genderově zajímaví ani vyjímeční. A to může urážet. Tak co kdybych za to někoho zažaloval. A udělal z toho skandál?

Myslím to pochopitelně jako vtip. A je šílené, že musím nakonec upozornit, že jde o vtip. Jan Werich kdysi řekl, že humor je znak inteligence. Když ho ztratíme, jednoho dne se probudíme v Půlnočním království.