HOME: Parlamentní volby 2010 - Vítězství rozumu nad populismem

Málokdo tomu věřil, ale stalo se. Já osobně jsem spíše doufal, nežli věřil. Poté co oranžovo-rudá mašina smetla v krajských a senátních volbách pravicové strany z povrchu země, nikdo nepochyboval o vítězi příštích parlamentních voleb. Vždyť tehdy stačil jen pitomý 30 korunový poplatek, aby se velká část veřejnosti zmobilizovala, šla k volebním urnám a přebarvila krajskou mapu na oranžovo. Poté, co tedy ČSSD přišla s dalšími libově znějícími volebními sliby, nedoufali snad už ani ti největší pravicoví optimisté. Naděje pro pravici ale nakonec přeci jen ještě přišla a to paradoxně z jedné z nejlevicovějších zemí Evropy - z Řecka. Dluhová krize pomalu začínala požírat nejslabšího člena Eurozóny a veřejný dluh se začínal stávat problémem č. 1. Více, než kdy předtím, začínalo být lidem jasné, že volební sliby opravdu něco stojí. Socialisté ale tuto změnu nereflektovali a sázka na ještě lepší volební výsledek v podobě odvolání podzimních voleb se jim nakonec krutě nevyplatila.

A tak tedy zřejmě budeme mít středo-pravicovou vládu. České firmy si určitě zhluboka oddychly. Zvyšování daní a daňová progrese nebude zřejmě na pořadu dne. Finanční trhy zareagovaly rovněž pozitivně. Silná středopravicová vláda bude mít zřejmě velmi silný mandát prosadit tolik potřebné reformy penzijního a zdravotního systému, které náš rozpočet tíží ročně více než 600 miliardami korun. Otázkou tedy jen zůstává, zda na tyto reformy najdou strany skutečně odvahu. Je totiž víceméně jasné, že takto zásadní kroky nemají žádné bezbolestné řešení a s největší pravděpodobností jejich realizace bude znamenat pokles voličské přízně. Tento pokles mohou však strany kompenzovat, pakliže se zaměří na problémy, které podle průzkumů nejvíce trápí českou veřejnost, veřejný dluh a korupce. Podívejme se na ně trochu blíže.

Veřejný dluh ČR a zadlužování státu

Byl jsem opravdu velmi potěšen tím, jak se česká veřejnost velmi zodpovědně postavila k otázce dalšího veřejného zadlužování. Problémy jižní části Eurozóny nejde už rozhodně přehlížet, to právě ukázaly i naše volby. Sociální demokracie se dluhu nebála a byla za to voliči potrestána. Dluh se stal skutečnou hrozbou. Velká Británie po 13 letech vyměnila vládnoucí labouristy za Cameronovy Konzervativce a Cleggovy Liberální demokraty. S nástupem této koaliční vlády začaly okamžitě ostré rozpočtové škrty.  Ale hlavně, udělali to nejlepší co mohli - začali u sebe. Okamžitě si snížili platy. Jsem velmi rád, že se k podobnému a možná i tvrdšímu kroku schyluje i u nás. Lidé totiž nebudou ochotni snést rozpočtové škrty, nezačne-li se právě u politiků a vysokých státních úředníků. Doufám jen, že nezůstanou při tomto snižování platů a jiných poslaneckých výhod jen u symbolických gest. Škrtat se opravdu musí a to konečně už i v mandatorních výdajích. Žádný ministr financí nedokáže dát naše veřejné rozpočty dohromady bez škrtů v mandatorních výdajích. (Z každé 100 koruny, kterou stát vybere na daních, připadá více než 70 % právě na mandatorní výdaje - tzn. nelze s nimi hnout jinak než změnou zákona, ministr financí může tedy pracovat jen s 30 korunami) Doposud se rozpočet výhradně řešil jen dalším zvyšováním daní. Ale to je jen odkladání nevyhnutelného. Teď se zdá, že konečně bude odvaha i k tomuto razantnímu kroku. Je také třeba vyvarovat se obřím zakázkám. (hl. té ekologické). 100 miliard korun opravdu není částka, kterou bychom si nyní mohli dovolit jen tak vyhodit oknem. Zrušení mnohých státních úřadů by mělo také přijít na pořad dne. Ještě teď nedovedu pochopit, jak může mít naše celní správa o 1500 zaměstnanců více, než když existovaly hranice. (6500 zaměstnanců dnes, předtím kolem 5000) Škrtat by se tedy mělo nejprve u samotných politiků a pak tam, kde to bude nejméně bolet. Skěle vypracovaný program stabilizace veřejnýh rozpočtů má například šéf strany svobodných občanů - pan Mach.

Naprostou samozřejmostí by poté, co se podaří rozpočet stabilizovat, mělo být vytvoření finanční ústavy a  jejím prostřednictvím zamezit tvorbu budoucích deficitů. Jedinou možností, jak pro příště něco slibovat by už pak byla jen cesta vedoucí skrze zvyšování daní. A to už si každý dvakrát rozmyslí. (deficit je vlastně také budoucí zvýšení daní, jen není tak vidět.)

Korupce

Co stát státem je, existuje tento fenomén. Uplácelo se vždy a všude a uplácet se i bude. Otázkou tak jen zůstává, v jaké míře? Nejlepším cestou ke snížení korupce je snížení státního byrokratického aparátu. O čím méně věcech bude rozhodovat stát, o to méně korupce potom bude. Když už se ale stát někde opravdu angažuje, nevidím žádný důvod, proč by neměl být více transparentní. V tomto směru bude jen dobře, že v koalici budou zřemě i VV, u nichž je korupce prioritou. Podle výsledků dosažených v této oblasti ji totiž budou voliči primárně hodnotit. A tak se dá očekávat i v tomto směru určitý pozitivní vývoj. Zprůhlednění veřejných zakázek a jejich povinná naprostá transparentnost by měla bý samozřejmostí. (jejich doslovné a přesně znění by mělo být k dispozici každému na internetu) Tato povinost úplné transparentnosti by však neměla být omezena příliš vysokou cenou. Je jasné, že omezí-li vláda tuto transparentnost cenou, zakázky se rozmělní tak, aby se vešly pod ní a jsme tam, kde jsme byli. Na stole jsou samozřejmě i další protikorupční  opatření jako je např. "agent provokatér", ale tím jen vytvoříme další úřad, který je možno korumpovat a uplácet. Já osobně už vidím novinové titulky o zkorumpovaném protikorupčním agentu provokatérovi. Transparentnost veřejných zakázek a menší veřejný sektor, to jsou 2 zaručeně fungující cesty ke snížení korupce. Ať už tedy konečná opatření budou jakákoli, tyto 2 by mezi nimi neměly chybět.

Voliči už svou racionální povinost splnili, zvolili politiky, kteří slibují vyrovnat rozpočet, snížit korupci a snad i provést důležité reformy penzijního a zdravotního systému. Osud naší krásné země teď tedy plně leží v jejich rukou. Lidé ukázali směr, kterým by měli jít. Nyní můžeme jen čekat, jestli politici skutečně najdou odvahu a vydají se touto těžkou cestou! Obrázek Winstona Churchila je na tomto místě více než výstižný.

"Deserve Victory!"      (zasluž(te) si vítěství)