HISTORY AND PRESENT: Ústavnost papírových peněz v USA

Když v listopadu roku 1860 vyhrál volby kandidát mladé republikánské strany, Abraham Lincoln, padla pro mnohé poslední šance, jak zachránit Unii. Ještě před jeho inaugurací, jež byla naplánována na 4. března 1861, se dne 20. prosince 1860 oddělila od Unie Jižní Karolina. Její secesi brzy následovaly další jižní státy a v únoru vytvořili Konfederované Státy Americké. Události se daly rychle do pohybu a po zmíněné inauguraci došlo na jihu k obsazení pevnosti Fort Sumter. V reakci na to Lincoln 15. dubna 1861 povolal 75 000 dobrovolníků. Následkem toho vystoupily z Unie další čtyři státy včele s Virginií. Občanská válka, největší konflikt amerických dějin, který stál na 630 000 životů, mohla začít.

Při své inauguraci Abraham Lincoln přísahal chránit ústavu Spojených států. Stejnou ústavu, již vytvořili otcové státníci vedeni Thomasem Jeffersonem. Přísahal tehdy stejnými slovy, jako 15 jeho předchůdců, slovy, jež ukládá 2. článek samotné ústavy.

„Slavnostně přísahám, že budu čestně vykonávat funkci prezidenta Spojených států a podle svých sil budu zachovávat, střežit a bránit Ústavu Spojených států.“

Sám asi ani tehdy netušil, že o necelý rok později zaslepen jedinou myšlenkou, jež pro něj ztělesňovala život, myšlenkou zachování jednoty Unie, podepíše zákon, který ústavu a její věrohodnost přinejmenším silně poškodí.

Situace a původ greenbacks

Na konci roku 1861 stál Sever tváří v tvář ostré krizi. Chyběly finanční prostředky na vedení války a situace na bojišti nevypadala také vůbec růžově. Porážky v první bitvě u Bull Runu a Ball´s Bluff a hrozba intervence britského impéria, tehdy ještě suverénně nejmocnější mocnosti na světě, situaci dále vyhrotili. Vydržování obrovské dobrovolnické armády čítající v průběhu války až 600 000 lidí, bylo se stávajícím způsobem financování neudržitelné. Z bank samozřejmě začalo kvapem ubývat zlato. V nejisté situaci chtěli mít lidé zlato u sebe. V průběhu tří prosincových týdnů přišly banky v New Yorku téměř o třetinu svých zlatých rezerv a v návaznosti na to pozastavily dočasně směnitelnost za zlato. Banky v Bostonu a Philadelphii rychle následovaly tento příklad a záhy byla směnitelnost za zlato pozastavena na celém Severu. Pro Unii bylo teď životně důležité vymyslet nový způsob financování války. Zároveň se měl tento způsob vyhnout zvyšování daní.

V časech této velké krize přišel kongresman Elbridge C. Spaulding z New Yorku, člen House Ways and Means Commitee, s řešením. Navrhl koncept zákona o papírových penězích tzv. bill making paper currency nesměnitelných za zlato či stříbro. Tento koncept se později promítl do již zmíněného zákona LEGAL TENDER ACTS, který prezident Lincoln podepsal 25. února 1862. Na základě tohoto zákona vznikly papírové peníze, jenž pro svoji charakteristickou zelenou barvu, získaly mezi lidmi jméno "GREENBACKS"! Ústavnost takovýchto peněz byla ovšem velmi diskutabilní.

Legal Tender cases

Ústavnost těchto peněz byla několikrát napadena u Ústavního soudu. (v USA je Nejvyšší soud zároveň i ten ústavní) Tyto případy pak byly později podle zmíněného zákona nazvány Legal Tender Cases. V konečném důsledku pak potvrdily domnělou ústavnost papírových peněz esměnitelných za zlato. (greenbacks) Tyto spory byly celkem čtyři a jejich výsledek, jak uvidíme později, významně ovlivnilo složení Nejvyššího soudu a samotnýpočet soudců. Jednalo se o spory Hepburn v. Griswold (1870), Knox v. Lee, Parker v. Davis (1871) a Juiliard v. Greenman (1884).

První soudní spor, který se dostal k Nejvyššímu soudu, byl případ Hepburn v. Griswold. Paní Hepburnová se pokusila zaplatit svůj dluh v greenbacks. Podle zákona měly být právně akceptovatelné za všechny daně, dluhy a další závazky. Měly totiž formu tzv. fiat money – nuceného oběhu. Zákon by ale nebyl platný, byl-li by v rozporu s ústavou. Přes soudy nižší instance tedy doputoval až k Ústavnímu soudu a ten nakonec těsně rozhodl, že greenbacks jsou protiústavní. Rozhodujícím jazýčkem na vahách v tomto prvním sporu byl přitom hlas předsedy nejvyššího soudu Salmona P. Chase, který se nakonec rozhodl pro negativní stanovisko. Hlasování dopadlo těsným výsledkem 4:3. Zvláštní bylo, že se tak rozhodl navzdory tomu, že to byl právě on, kdo při svém působení na ministerstvu financí pomáhal tento zákon tvořit.

Ve stejný den, co byl rozhodnut případ Hepburn, prezident a válečný hrdina Ulysses S. Grant dodatečně denominoval 2 nové soudce. Byli jimi republikáni Joseph Bradley a William Strong. Do té doby měli na ústavním soudu převahu demokraté. Složení ústavního soudu bylo následující. Soudci Nelson, Cliffor, Field a Chase byli bývalí demokraté silně ovlivnění odkazem Thomase Jeffersona a soudci Swayne, MillerDavid a byli republikáni. Hlasování 4:3 bylo tedy přesně podle bývalých stranických příslušností či uznávaných hodnot.

Není už asi ani třeba dlouze popisovat, jak moc ovlivnila ústavní soud již zmíněná denominace 2 nových soudců. Ačkoli Grant později tvrdil, že o výsledku případu Hepburn nevěděl, hlasování v dalších dvou případech Knox v. Lee a Parker v. Davis (1871) dopadlo zcela opačně v poměru 5:4 pro ústavnost greenbacks. Jaká to náhoda! Při posledním případu Juiliard v. Greenman sedělo na ústavním soudu už 8 republikánů a pouze 1 demokrat. Tento poslední případ dopadl kupodivu 8:1 pro domnělou ústavnost greenbacks. Pouze demokrat Field byl proti.

Co říká ústava?

Podle článku I, oddílu 8 je v pravomoci kongresu razit peníze, upravovat jejich hodnotu, domácí i zahraniční kurz a jednotně stanovit míry a váhy. Má dále právo určovat tresty za

padělání měny a státních dluhopisů Spojených států. V oddílu 10 se potom píše, že žádný stát nesmí, mimo jiné, razit peníze, vydávat bankovky a platit dluhy ničím jiným než zlatem a stříbrem. Zvláště zmínění zlata a stříbra jakožto jediných prostředků k placení dluhů stojí za to zdůraznit. Článek III, oddíl 1 pak přiznává Nejvyššímu soudu a soudům, jež zřizuje kongres, veškerou soudní moc. Důležitý se zdá být i X. dodatek, ve kterém se píše, že práva, která Ústava výslovně nepřiznává Unii ani je nevylučuje z pravomoci států, náleží jednotlivým státům a lidu Spojených států.

Nejdůležitější je však dle mého názoru článek číslo VI. Ten pro pořádek odcituji zcela doslovně.

„ Tato ústava, zákony Spojených států vydané na jejím základě, jakož i všechny smlouvy, které jsou nebo budou uzavřeny jménem Spojených států, jsou vrcholným právem země. Soudci všech států jsou jimi vázáni, i kdyby se v ústavě či zákonech jiného státu vyskytla protikladná ustanovení. Senátoři a členové Sněmovny reprezentantů, členové zákonodárných sborů jednotlivých států, jakož i všichni nositelé výkonné i soudní moci jak Spojených států, tak jednotlivých států jsou přísahou nebo slavnostním slibem vázáni dodržovat tuto ústavu."

Jednoznačně tedy říká, že vše, co je v ní obsaženo, stojí nad jakýmikoliv zákony ať už v dobách míru, války, konjunktury či deprese. Nic neopravňuje žádnou osobu tento dokument porušovat. Více už se v základním americkém dokumentu nepíše. Soudci rozhodující v Legal Tender cases měli k dispozici dokument s 15 dodatky. Na základě toho rozhodli v těchto případech pro ústavnost.

Shrnutí:

Po prostudování ústavy USA, jež měli soudci rozhodující v případech Legal Tender k dispozici, jsem dospěl k závěru, že na jejím základě neexistuje žádná pravomoc, která by na jejím základě povolila kongresu nebo někomu jinému tisknout papírové peníze, stanovit je zákonným platidlem a tím příkázat jejich nucený oběh. Nenašel jsem ani jednu zmínku, z které by to mohlo vyplývat  alespoň implicitně. Ústava nepřipouští žádné vyjímky a to ani v případech největší krize, tedy i válečného stavu, jako tomu bylo  greenbacks. Explicitně ani implicitně z ní podle mého názoru nevyplývá nic, co by mohlo být považováno za ospravedlnění tohoto kroku.

Ani v případě, že vezmeme v úvahu současnou ústavu se všemi 26 dodatky, nedostame jiný výsledek. Papírové peníze nejsou tedy ústavní ani nyní. Legal Tender Acts byl podle mého názoru zcela jednoznačně v rozporu s ústavou a mělo-li být spravedlnosti a ústavnosti učiněno za dost, první rozhodnutí ústavního soudu nemělo být nikdy zvráceno.

(V příloze by měla být má seminární práce na toto téma, z které byly veškeré informace převzaty - údaje použité v tomto článku a v již zmíněné přiložené práci, včetně všech doslovných citací převzaty z:

• Legal Tender Acts, http://www.civilwarhome.com/legaltender.htm, datum stažení: 18. dubna 2010

• Legal Tender Cases, http://en.wikipedia.org/wiki/Legal_Tender_Cases, datum stažení: 17. Dubna 2010

• Hepburn v. Griswold, http://en.wikipedia.org/wiki/Hepburn_v._Griswold, datum stažení: 18. dubna 2010

• United States Note, http://en.wikipedia.org/wiki/United_States_Note, datum stažení: 17. Dubna 2010

• Demand Note, http://en.wikipedia.org/wiki/Demand_Note, datum stažení: 17. dubna 2010

• Ústava Spojených Států Amerických, http://klempera.tripod.com/usustava.htm, datum stažení: 17. a 18. dubna 2010

• Všechny obrázky staženy z: http://en.wikipedia.org ve dnech 17. a 18. dubna 2010