Rozhodně nechci tímto svým blogem přilévat další olej do ohně, pomyslné zákopy mezi příznivci pana Babiše a příznivci pana Pavla jsou dle mého soudu již dostatečně hluboké, nicméně o jeden svůj postřeh bych se s vámi rád podělil.
Hned na úvod se přiznám, že v prvním kole letošních prezidentských voleb jsem volil pana Andreje Babiše. Ne snad proto, že bych patřil mezi jeho skalní příznivce a podporovatele, ale připadalo mi to lidsky tak nějak fér, podpořit právě jeho, jako fakticky jediného opozičního kandidáta, proti němuž stála bez přehánění celá "armáda", sice formálně občanských, nicméně fakticky výhradně provládních kandidátů, generálem Pavlem počínaje a senátorem Fischerem konče. A s největší pravděpodobností budu volit právě pana Babiše i ve druhém kole, nicméně, abych byl maximálně férový vůči oběma kandidátům, učiním své finální rozhodnutí až po televizních debatách příští týden.
Tolik tedy na úvod a nyní již k vlastnímu postřehu, o němž vám chci napsat. Onou pomyslnou poslední kapkou, která mě k napsání tohoto blogu přiměla, bylo včerejší vyjádření jednoho z televizních komentátorů, který označil dění kolem generála Pavla z posledních dnů jako tzv. "flanelovou" revoluci, přičemž neopomněl zdůraznit podobnost se "sametovou" revolucí z listopadu roku 1989. No, nechci dotyčnému panu novináři toto jeho přirovnání jakkoliv vymlouvat, zpochybňovat ho, ale přece jenom, není tohle již opravdu hodně přehnané? Jako, že pan Babiš představuje totalitní "předlistopadové" zlo a pan generál Pavel, který navíc jako jediný toto zlo může jednou provždy porazit, nám konečně přinese svobodu a demokracii? Takhle to asi opravdu nebude, že? Po více než třiceti letech našeho života ve svobodné a demokratické společnosti, přirovnání k "sametové" revoluci z roku 1989 opravdu silně pokulhává.
Nicméně, i přes tento lehčí "úlet" dotyčného pana novináře, férově uznávám a ani v nejmenším nechci brát generálu Pavlovi jeho zásluhy, jeho výhradní podíl na tom, jak kladně a pozitivně je přijímán svými příznivci na jeho setkáních s nimi. Za sebe osobně třeba mohu říci, že mi téměř až běhal mráz po zádech, při sledování záběrů z jeho nedávné návštěvy v Ústí nad Labem. Tolik radosti a upřímného nadšení jsem opravdu dlouho neviděl a umím si představit, že se pan generál musel při svém "prodírání se" nadšeným davem svých příznivců chvílemi cítit bez jakéhokoliv přehánění stejně jako třeba naši hokejisté po svém návratu domů ze zimní olympiády v Naganu v roce 1998. A já to ze srdce panu generálovi i přeji! Je totiž skutečně úžasné vidět, jak pozitivně na něj jeho příznivci reagují. A to samé včera v Ostravě a s největší pravděpodobností i dnes odpoledne v Brně. Klobouk dolů před generálem Pavlem a jeho příznivci a fanoušky!
S čím mám tedy ale já osobně tak trochu "problém", to je ta skutečnost, že jsem ve svém bezprostředním okolí na žádného podobného příznivce generála Pavla dosud nenarazil. Ani včera, ani předevčírem, ani v úterý, ani v pondělí, ba ani za celý minulý víkend. Chápete to, ano? Média na vás chrlí stovky a tisíce nadšených podporovatelů generála Pavla a vy za téměř celý týden "nenatrefíte" v reálu, venku, ani na jednoho. Nepřijde vám to divné a svým způsobem téměř až podezřelé? Navíc, když patříte mezi člověka veskrze společenského, který svůj život netráví v jakýchsi virtuálních "bublinách" doma u svého počítače a do reálného "terénu" vyráží poměrně často, ať již v rámci svého zaměstnání, respektive volnočasových aktivit v podobě sportovních, zábavních, či kulturních akcí?
Skutečně, ať se snažím pátrat ve své paměti sebevíc, nevybavuji si za uplynulý téměř týden (od minulé soboty), že bych kdekoliv venku, na ulici ve městě, na procházce, v restauraci, v kině, v divadle apod. potkal, byť jen jednoho příznivce generála Pavla. A přesně tu samou zkušenost má i moje manželka a naše dvě, prakticky již dospělé, děti (18 a 20 let). Z obrazovek televizí, z monitorů tabletů a notebooků, z fotografií v denním tisku, se na vás valí bez přehánění až "flanelová" revoluce a v reálu, venku, na ulici, s trochou nadsázky řečeno, abyste flanel pohledali. Zvláštní, že?
Člověka proto zcela logicky musí napadnout, zda skutečně nejde o jakousi až mediální masáž, kdy se z onoho pomyslného komára dělá velbloud. A vůbec přitom nechci zpochybňovat třeba počty účastníků na oněch setkáních generála Pavla s občany, ať již v Ústí, Ostravě, či dnes odpoledne v Brně, ti lidé na setkání s panem generálem skutečně dorazili, a to až v tisících, to je zkrátka fakt, holá skutečnost. Osobně mi ale přijde, že drtivá většina médií to celé potom ve svých komentářích k těmto akcím tak trochu (hodně) přifoukne, viz přirovnání k "sametové" revoluci, a bublina je rázem na světě.
A protože mým celoživotním koníčkem, respektive profesí, jsou čísla a statistiky všeho druhu, domluvili jsme se společně se svou ženou a s našimi dvěma dětmi, že si přesně od minulé soboty (od rána) až do dnešního dopoledne budeme pečlivě zaznamenávat, kolikpak že těch příznivců a podporovatelů pana generála Pavla jsme ve skutečnosti, "na živo", tváří v tvář, doopravdy potkali. A záměrně jsme, pro maximální objektivitu, po celých šest a půl dne navštěvovali opravdu všechna možná místa, i ta, která jsme doposud třeba ještě nikdy v životě nenavštívili, novou restauraci, novou galerii apod.
No, patrně již tušíte, k jakému výsledku jsme nakonec došli. Ano, k jedné veliké nule! Nula příznivců generála Pavla za sobotu 14.1., nula příznivců generála Pavla za neděli 15.1., nula příznivců generála Pavla za pondělí 16.1., nula příznivců generála Pavla za úterý 17.1., nula příznivců generála Pavla za středu 18.1., nula příznivců generála Pavla za včerejšek a nula příznivců generála Pavla za dnešní dopoledne, tedy pátek 20.1. Čili, jedna obrovská nula, a to za bezmála celý jeden týden!
Hodně trpké zjištění, co říkáte? Ač rozhodně nepatřím k příznivcům všemožných konspiračních teorií, v tomto konkrétním případě mi již nikdo nevymluví, že jsme se, bohužel, my všichni, stali aktéry a přímými účastníky jedné veliké mediální masáže, jejímž cílem je vnutit nám dojem, že generál Pavel má až masovou podporu drtivé většiny obyvatel, ač tomu tak ve skutečnosti vůbec není. Iniciátoři této velice nepěkné hry s námi, konzumenty médií, by se měli hodně a pěkně dlouho stydět. Naopak, nám čtenářům, divákům, posluchačům, nezbývá nic jiného, než být při konzumaci mediálních zpráv za všech okolností ve střehu a vždy používat svůj zdravý rozum k vytvoření si vlastního úsudku a realistického náhledu na danou věc.
Do druhého kola voleb, bez ohledu na to, kterého ze dvou kandidátů budete nakonec volit, vám všem proto přeji, z novozélandského přímořského letoviska Tauranga, kde s celou svou rodinou trávíme od minulé soboty 14.1. naši dvoutýdenní dovolenou, šťastnou ruku...
