V tomto týdnu jsme byli svědky hromadného protestu státních zaměstnanců proti chystanému a hlavně PLOŠNÉMU snižování jejich platů ze strany nové vlády...
Snižovat výdaje státu je nepochybně nutné a správné a je též naprosto logické, že se toto snížení musí dotknout i platů státních zaměstnanců. Co se mi však jeví doslova jako podraz ze strany vlády, to je ta skutečnost, že toto snižování mezd je plošné. Že vláda bere, ať již policisty, záchranáře, vojáky a další profese, za jakési anonymní stádo, aniž by byla zohledněna momentální finanční situace každého konkrétního státního zaměstnance.
Není přece možné a ani přípustné, aby se kupříkladu policista, který u policie pracuje již řadu let a svou práci vykonává příkladně, dostal díky snížení svého platu do neřešitelné životní situace jenom proto, že si v minulosti vzal hypotéku a v důsledku snížení svého platu mu nyní část finančních prostředků na její pravidelné splácení bude chybět.
Tento policista si onu hypotéku vzal přece s tím vědomím, že jestliže pro stát odvádí kvalitní výkon, tak bude za tento svůj výkon patřičně odměněn, tudíž se nebude muset obávat toho, že by neměl v budoucnu z čeho svou hypotéku splácet.
Rázem se však dozví, že je vše jinak. Že ač pracuje na jedničku, přesto mu vláda sáhne na jeho plat, aniž by ji zajímalo, jaké problémy mu tím způsobí. Tento přístup vlády ke státním zaměstnancům jako k anonymnímu stádu je však zcela chybný a svým způsobem sprostý. Vláda, respektive příslušná ministerstva, by měla ke snižování platů přistupovat individuálně, tedy: měl by je zajímat každý konkrétní zaměstnanec a zejména to, jaký konkrétní dopad bude mít toto snížení platu nejen na něj osobně, ale zejména na celou jeho rodinu.
Jakkoliv se snaha vlády o snížení platů státních zaměstnanců jeví jako chvályhodná, nutná a správná cesta k tomu, jak dosáhnout snížení výdajů státního rozpočtu, jsem jednoznačně přesvědčen o tom, že by toto snižování platů nemělo být v žádném případě plošné, ale mělo by se k němu přistupovat individuálně, s přihlédnutím ke konkrétní finanční situaci každého jednotlivého státního zaměstnance.
