Vážený ministře zdravotnictví, pane Adame Vojtěchu, rád bych Vám a kolektivu Vašich nejbližších spolupracovníků touto cestou upřímně poděkoval za znovuzavedení povinného nošení roušek od 1.9. 2020.
Vaše rozhodnutí vítám a pevně věřím, že se tentokrát nebude jednat o časově omezené nařízení, ale že jeho platnost bude do budoucna již trvalá a roušky se tak stanou nedílnou a zcela běžnou výbavou každého slušně vychovaného občana ČR.
Mám-li být konkrétní, musím se Vám přiznat, pane ministře, že já osobně nedám na roušky dopustit. Nosím je již od svého útlého mládí a co si vybavuji, stejně tak to měli "nastavené" i všichni moji nejbližší (ale i poměrně vzdálení) příbuzní, známí, kamarádi. Roušku vnímám především jako zcela bezprecedentní a zásadní projev své ohleduplnosti vůči svému nejbližšímu okolí. Její funkce není pouze hygienická, chcete-li zdravotní, ale současně i estetická, chcete-li až kulturní. Neméně důležitá je i celková praktičnost/funkčnost pravidelného nošení roušek.
Možná Vám to přijde až úsměvné, pane ministře, ale bez mučení a rád se Vám přiznám k tomu, že já svou roušku neodkládám dokonce ani v noci. Ano, já osobně v roušce i spím! A nevidím na tom vůbec nic špatného. Naopak, vnímám to jako výraz úcty ke své partnerce, ke svým potomkům, ke svému nejbližšímu okolí, s nímž sdílím společné lože, společné obydlí.
Mám-li být upřímný, pane ministře, nikdy jsem dost dobře nechápal, jak jste mohli dosud bez roušek vůbec žít, normálně fungovat. Jsem nesmírně rád, že jste se v tomto ohledu nad sebou konečně zamysleli a hodláte tak svoje životy definitvně zkulturnit, zcivilizovat. Byl bych Vám proto velice vděčný, pokud byste dočasnost aktuálního nařízení o povinném nošení roušek od 1.9. 2020 ještě jednou důkladně přehodnotili a postupem času (ideálně ihned) ho novelizovali tak, aby se u vás roušky nosily již trvale, nastálo - tedy v průběhu celého roku, stejně jako je tomu i u nás.
Moc dobře vím, že uskutečnit tak moudré, pokrokové a až přelomové rozhodnutí není v silách jednoho člověka, proto mi dovolte touto cestou poděkovat nejen Vám osobně, pane ministře, ale i Vašim kolegům, panu Romanu Prymulovi a panu Rastislavu Maďarovi. Ještě jednou díky vám všem.
Nechť se nošení roušek - bederních roušek, stane nedílnou součástí života nás všech!
S pozdravem
Mato Tanka, náčelník indiánského kmene Janomamů, osada Mataveni (jihozápadní Venezuela)
