"Příležitost dělá zloděje." Tak praví stará lidová moudrost. Vzpomněl jsem si na ni v souvislosti s čerstvým rozhodnutím našeho Nejvyššího soudu, který posuzoval adekvátnost střelby okradeného muže po skupince prchajících zlodějů...
Položil jsem si proto otázku, co střelbě na zloděje předcházelo a dospěl jsem k překvapivému, nicméně ke zcela logickému závěru. Primárním podnětem, který skupinku zlodějů přivedl na myšlenku tuto provozovnu (sběrnu železa) vykrást, bylo to, že se jim zdála být nedostatečně zabezpečená! Právě proto a výhradně z tohoto důvodu se stala středem jejich zájmu. Pokud by ji totiž její majitel měl dostatečně zabezpečenou, nikdy by žádného zloděje nenapadlo, pokusit se ji vykrást.
Rozhodně nechci, aby moje úvaha vyzněla jako obhajoba zlodějů. To v žádném případě. Chci pouze poukázat na to, co je primárním podnětem pro každého zloděje. Je to totiž právě ona "příležitost". Dovolím si proto, v souvislosti s tímto konkrétním případem, nastolit několik otázek:
1.Situoval majitel svou provozovnu na samý okraj obce, mimo dosah ostatní bytové zástavby? Ano? Potom ať se nediví, že právě absence případných svědků z řad sousedů, byla pro zloděje velkým lákadlem.
2.Měl majitel svůj kovový odpad, který od zákazníků vykoupil, volně rozmístěný v prostorách sběrny? Ano? Potom ať se nediví, že když zloděj zjistí, že mu stačí pouze přelézt plot a hned může začít krást, aniž by se kamkoliv pracně dobýval, že toho okamžitě využije. Proč neměl majitel svůj kovový odpad uzamčený v budově, k tomu určené? Proč nechal svůj majetek volně přístupný komukoliv, kdo přelezl plot?
3.Byl pro majitele takový problém pořídit si na noční a víkendovou ostrahu své provozovny jednoho či dva, pěkně "ostré" psy, tak jako to dělá řada majitelů podobných provozoven? Ano? Potom ať se nediví, že zloději vykradou právě jeho sběrnu, když ji žádní psi nehlídají, zatímco ty ostatní (dosud nikdy nevykradené) ano.
A jistě by se daly najít i další příklady "příležitostí, které dělají zloděje". I na tomto malém vzorku je však krásně vidět, že kolikrát stačí málo (jeden či dva psi) a žádného zloděje ani nenapadne přelézt cizí plot, s úmyslem krást.
Nebo-li, každý z nás, kteří cokoliv vlastníme, máme za povinnost, důkladně si svůj majetek zabezpečit před případnou krádeží. Neučiníme-li tak, pak se vystavujeme stejnému riziku, kterému čelil majitel oné sběrny, tedy že přistihneme zloděje při činu a v návalu vzteku kolem sebe začneme střílet hlava nehlava.
Otázkou potom zůstává, zda doživotní slepota nevinné dívky a šest ztracených let našeho života, strávených v kriminále, stojí za pár kilogramů starého železa...
