Když se můj otec, Miroslav Nevyjel z Kolína, vydal v roce 1979 (byly mi 4 roky) na dovolenou do Jugoslávie, asi jen on sám věděl, že už se zpět do Československa nevrátí...
Zajímavé na jeho emigraci bylo to, že při své pouti (nakonec se dostal až do Nizozemí) nebylo třeba, aby spáchal takové množství trestných činů, jaké spáchali kupříkladu bratři Mašínové a spol.
Co tedy můj otec, při své emigraci, nemusel udělat a také neudělal:
1.Můj otec nikoho nepraštil zezadu (!) ocelovou tyčí do zátylku a už vůbec tohoto člověka následně nezastřelil.
2.Můj otec neomámil a nepřivázal ke stromu osádku sanitky.
3.Můj otec nespoutal, neomámil a poté chladnokrevně neprořízl hrdlo otci dvou dětí.
4.Můj otec nepřepadl automobil, vezoucí tržbu a ve snaze tuto tržbu ukrást nezastřelil pokladníka, který tržbu chránil.
5.Můj otec nezastřelil několik vojáků cizí armády.
6.V neposlední řadě, můj otec nezpůsobil škodu žádnému ze zemědělců, když jim nepodpálil ani jeden stoh slámy...
Nebyl jsem rád, že jsem svého otce od okamžiku jeho emigrace mohl vidět zase až za dlouhých jedenáct let (v roce 1990). Stýskalo se mi po něm a častokrát jsem na něj byl naštvaný, že nás tady s maminkou nechal. Ale už jsem mu dávno odpustil a dnes jsem na něj pyšný. Jsem pyšný, že při svém útěku neudělal ani jednu z výše popsaných věcí.
Přesto si na závěr trochu nadsázky neodpustím (a nutí mě k ní včerejší účast a prohlášení vrcholných představitelů našeho státu na pohřbu jednoho ze skupiny Mašínovců).
Takže tati, jednu věc bych ti přece jen vytkl:
Proč jsi, sakra, nezastřelil alespoň jednoho celníka, když ti na hranicích s Maďarskem dával razítko do pasu!
Mohl jsi teď být "hrdina"...
