Do důchodu v sedmdesáti? Což takhle zničit Zemi atomovým výbuchem?

Snad se na mě nebudou moji dva kolegové blogeři zlobit za to, že jsem jim sprostě vykradl dobrou polovinu textu z nadpisu jejich článků...

Myšlenka úředníků z Bruselu je vskutku chvályhodná. Dá se velmi reálně předpokládat, že za pár let přijdou jejich nástupci s další podobně zajímavou ideou, tedy že do důchodu se bude odcházet v 75 letech a po nich přijde další generace úředníků a ti zvýší tuto hranici na 80 let a tak dále a tak dále...

Když nad tím tak přemýšlím, musím se jen trpce pousmát. Představuji si totiž, jak se v roce 2050, kdy by mi mělo být 75 let, šťastně dožiji odchodu do důchodu, ale ouha! Jako na potvoru přijde právě v ten moment od expertů z Bruselu ono zvýšení na 80 let. Takže ne zasloužený odpočinek, ale ještě minimálně pět let hybaj makat, dědku Fuchsi!

Napadla mě proto dvě řešení.

1.Navrhuji, aby se změnil systém počítání věku u člověka. Něco obdobného funguje již v případě počítaní věku u psů v porovnání s věkem člověka.

Můj návrh do Bruselu tedy zní: Počítejme každému člověku za jeho dva roky života, pouze rok jeden! Prakticky se nic nezmnění, ale naoko to bude vypadat velmi efektně. Brusel bude moci do celého světa hlásat:

V Evropské unii se odchází do důchodu již v 35 letech!

2.Navrhuji úředníkům z Bruselu, ať si ušetří práci, vykašlou se na podobné návrhy a raději rozpoutají válečný konflikt, který by znamenal okamžitý konec života na Zemi.

Bude to totiž jistě elegantnější řešení, než vysvětlovat v roce 2075 stoletému dědkovi Fuchsovi, že se nedá nic dělat, ale že si holt bude muset ještě oddělat dalších pět let, jinak ať v žádném případě s odchodem do důchodu nepočítá...