Co Daniel Křetínský netušil...

"Šéfová bohužel nedorazí, stále ji trápí ten kašel, navíc se jí k němu přidala horečka. Dnes to tedy budeme muset zvládnout pouze ve dvou."

"Jasně, v pohodě. Snad bude do příště v pořádku."

"Doufejme. Snad ano."

"A když dnes budeme pouze ve dvou, bez šéfové, co bys řekla tomu, že bychom si tak trochu zarošťačily?"

"Ajéje, obávala jsem se toho, že něco podobného navrhneš. Ale na druhou stranu, proč ne. Sranda musí občas být, co máš tedy za lubem?"

"No, bude to maximální úlet, to mi věř."

"Tak povídej, jsem už napnutá."

"Víš co, radši ti to pošeptám, i stěny mívají uši. Napadlo mě tedy, že..."

"No, to snad ne! To nemůžeš myslet vážně, přece? Zešílela jsi?!"

"Já vím, je to úlet. Ale sama jsi přece říkala, že sranda musí být."

"To sice ano, ale tohle je naprostá šílenost! Víš kolik lidí z toho bude nešťastných? Představuji si, co by asi tak navrhovala šéfová. Tipuji, že by se jí zamlouval profesor, akademik, vědec, vypadá tak zádumčivě, přemýšlivě... Ale tohle?!"

"V tom je právě ten fór, přece. Kašli na profesora, na vědce, tohle je ten pravý úlet!"

"Spíš hodně velká poťouchlost a zlomyslnost. Skoro až podlost!"

"Ale prosím tě, nesmíš být tak upjatá, konzervativní. Tak co říkáš, jdeme do toho?"

"Já ti vážně nevím... Na druhou stranu, když nad tím teď tak přemýšlím, má to něco do sebe, hi, hi. Ok, ať je tedy po tvém!"

"Bezva, jsi skvělá! Takže domluveno?"

"Domluveno!"

Byla přesně půlnoc, 9. ledna 1976, a dvě tak trochu škodolibé sudičky právě rozhodly o tom, že se čerstvě narozený Andrea Stramaccioni stane v dospělosti fotbalovým trenérem...