Hurá, banka nám schválila půjčku! Jde se nakupovat!

"Tak to máme přiklepnuté, miláčku. Tu půjčku nám dnes odpoledne konečně schválili. Peníze budeme mít na účtu hned zítra ráno!"

"Fakticky? Tak to je bomba. Jsi šikovná, lásko. A kolik nám tedy nakonec půjčili?"

"Jak, "kolik"? Přece všechno, co jsme od nich chtěli."

"Vážně všechno? Takže celých sto tisíc? No, tak to je velká paráda! V tom případě jich ale zítra můžeme nakoupit víc, než jsme původně plánovali, co říkáš?"

"Samozřejmě, o tom vůbec nepochybuj!"

"Takže i pro moji mamku?"

"No jistě, žádný problém."

"A pro tetu z Boleslavi?"

"Že váháš. Jasně, že i pro ni."

"A co strejda z Berouna? Víš, jak je na tom v poslední době špatně."

"Jasně, vezmeme i pro něj."

"Ty jsi fantastická, lásko. Miluju tě!"

"Já tebe taky. Hele, a kolik si jich vlastně koupíme pro sebe?"

"Tak původně jsme jich chtěli pět. Asi bych u toho zůstal."

"Blázníš? Jenom pět? Však nám na ně půjčili sto tisíc!"

"No vidíš, to mi nedošlo. Ok, pro sebe si jich tedy vezmeme sedm. Co myslíš?"

"Miláčku, jenom sedm? Promiň, ale jsi legrační."

"Tak já už vážně nevím. Víš co, nechám to na tobě."

"Fajn. Takže, mojí a tvojí mamce vezmeme každé po pěti. Tetě z Boleslavi a strejdovi z Berouna každému po třech a pro sebe si jich koupíme rovnou... rovnou deset!"

"Cože?! Deset kusů? A všechny pouze pro nás? Vždyť to už budeme skoro jako nějaká honorace, lásko!"

"Však na to také máme, ne? Celých sto tisíc korun!"

"To tedy ano, celých sto tisíc korun. Máš naprostou pravdu!"  

"Kolik to tedy dělá dohromady kusů, miláčku? Spočítáš to, prosím?"

"Samozřejmě, hned to bude, lásko... Prosím tě, takže dohromady to dělá celkem dvacet šest kusů. A představ si, že za ně ani nebudeme muset utratit celou půjčku!"

"Tak vidíš, ty strašpytle. Nechápu, z čeho jsi měl pořád strach. Nakonec za to úplně v pohodě nakoupíme dvacet šest másel a ještě nám pár korun zbyde!"