Banda grázlů brutálně mučila moji tetičku!

Moje tetička se jmenuje Jaroslava Mrázková. Je jí 79 let a bydlí ve vilce v Praze-Klánovicích. Tetička je již deset let vdovou a tak celou vilu obývá sama. Její nebožtík manžel, můj strýc, byl vášnivým sběratelem obrazů...

Své obrazy shromažďoval ve speciálně upravených sklepních prostorách pod vilou a za celý svůj život se mu podařilo vytvořit sbírku, jejíž hodnota byla nedávno stanovena na neuvěřitelných 15 milionů korun! Bohužel, od nedělního večera je sbírka neznámo kde, neboť byla odcizena skupinou čtyř maskovaných mužů, kteří tetičku přepadli a obrazy jí ukradli! Jak k tomu došlo?

Tetička se předevčírem večer, stejně jako každou neděli, věnovala ve své ložnici četbě svých zamilovaných knih o dějinách umění. Náhle se před ní zjevili čtyři muži v černých kombinézách, se zahalenými obličeji.

"Kde máš ty obrazy, babizno?!" vykřikl na ni jeden z nich a chytil ji pod krkem. Tetička byla v naprostém šoku, ale i přesto si uvědomovala, že skrýš pod vilou nemůže za žádnou cenu prozradit. Začala se s útočníkem prát, přetahovala se s ním a nakonec se mu zahryzla do ruky. Útočník vykřikl bolestí a skácel se k zemi. Tetička se na malý okamžik uklidnila, ale to už ji obestoupili zbývajíci tři zakuklenci a jeden z nich jí povídá: "Tak podívej se, babizno, když to s tebou nejde po dobrým, tak holt budeme muset přitvrdit! Kde máš televizi?!"

Tetička se na chvíli zarazila, protože dotaz na její televizi ji zaskočil. Ukázala tedy směrem do obývacího pokoje. Dva útočníci ji i s křeslem, na kterém seděla, popadli a odnesli ji před televizi. Jeden ze zakuklenců si vzal dálkové ovládání a zařval: "Na kolikátce máš naladěnou Novu a Primu?!" Tetička sebou škubla a zděšeně vykřikla: "Cože?! Za koho mne máte, pánové? Jsem vystudovaná kunsthistorička, znalkyně a obdivovatelka umění. Něco tak nevkusného, jako jsou Vámi zmíněné televizní stanice, mě naprosto nezajímá. Ba co víc, již pouhá zmínka o nich mě uráží. Já sleduji výhradně program Čt 2!"

"To nevadí, však my si je naladíme!" ušklíbl se jeden z násilníků a začal s laděním. "Hotovo!" vykřikl po chvíli. "Čím začneme?" zeptal se svého kumpána. "Pusť bábě nejdřív Primu. Když to s ní nehne, přeladíš na Novu."

A jak řekl, tak se i stalo!

"Tak co, babo? Kde máš ty zatracený obrazy?" vykřikl jeden z útočníků a posadil tetičku zhruba metr od televizní obrazovky, na které právě probíhal úvodní díl pořadu "Česko Slovensko má talent".

"Marjá panno, co to má znamenat, pánové?!" křičela vyděšená tetička a celá se rozklepala, když na televizní obrazovce spatřila soutěžícího, který si právě propichoval svůj jazyk ocelovou jehlicí. "Pánové, vypněte to prosím! Na to se nedá dívat! To je vrchol nevkusu!!!!"

"Vypneme, babi," uculil se jeden z grázlů. "Žádnej problém. Jen nám řekněte, kde máte ty obrazy. Tak bude to?!" Tetička však byla neoblomná a nesouhlasně zakroutila hlavou. "To ze mě nikdy nedostanete, pánové. To raději zemřu!"

"Jak myslíte, babi," zasmál se jeden z útočníků a křikl na svého kolegu: "Přepni to na Novu, kámo!"

Tetička se ještě naposledy pokusila zaprotestovat: "U všech svatých, Novu v žádném případě ne!!!!" Bylo však pozdě. Z televizní obrazovky na ni nekompromisně vytryskl gejzír ubohosti, trapnosti a naprosté ztráty soudnosti v podobě pořadu "Talentmania". Před vytřeštěným zrakem se jí míhaly naprosto neznámé tváře soutěžících a ona cítila, že takový nátlak již nevydrží. Když se potom na obrazovce v živém vstupu objevil Leoš Mareš, se svými rádoby vtipnými poznámkami, tetička definitivně kapitulovala a naprosto zdrcená vykřikla:

"A dóóóst!!!! Obrazy jsou ve sklepě pod vilou! Hlavně vypněte tu televizi!!!! Takovou hrůzu a utrpení přece nemůže normální člověk vydržet!"

A to byla poslední slova mojí tetičky... Vzápětí nato omdlela a probrala se až druhý den ráno, v nemocnici Na Homolce. Obrazy jejího nebožtíka manžela jsou zřejmě nenávratně ztraceny a nejspíš v tuto dobu budou již někde v zahraničí. Ale čert vem obrazy! Čert vem 15 milionů! Hlavní přece je, že tetička toto brutální a nelidské mučení přežila!

Nabízí se však otázka, co je to za zrůdy, které snad ani nelze nazývat lidmi, když byly, ve své snaze získat cenné obrazy, schopné zajít v trýznění mojí tetičky tak daleko. A stejně tak se nabízí otázka, jaký horší způsob mučení si připraví pro své případné další oběti?

Pokud ovšem nějaký horší způsob mučení, než tento, lze vůbec ještě vymyslet...