Ve středu po škole, kdy jsem měl hodinku čas na autobus jsem procházel skrz Náměstí Míru a náhodně jsem narazil na přátele a spolufandy Gunners a studenty konkurenčního gymplu na Lesní čtvrti. Ti propagovali charitativní sbírku "Bílá pastelka". Jedná se o sbírku na podporu nevidomých a slabozrakých. To mi připomíná jednu aktivitu ze seznamovacího pobytu, kde jsme si vyzkoušeli býti slabozrakými pomocí fólií a věřte mi, není to nic příjemného... Byl jsem ochotný obětovat dvacet korun, které jsem původně zamýšlel investovat do cheesburgeru. Jak potupné při první myšlence.
Bílá pastelkawww.fotoaparat.cz
Myslel jsem si, tak dostanu nějakou malou upomínku, a půjdu dál směrem k nádraží. Byl to malý bloček a na první pohled právě ona bílá pastelka. Doma jsem ji vytáhl a položil společně s bločkem na stůl vedle počítače. Všiml jsem si, že ona obyčejná pastelka má v sobě kouzlo v jedné větě, která je na ni vyrytá. Umění žít ve tmě, jako heslo víry nevidomých. Nemohl jsem tuto větu nechat jen tak, a svědomí mě donutilo zamyslet se nad ní. Možná tohle umění platí pouze pro tmu jako černo před sebou, černo před očima, konec tunelu bez světla, ale možná taky jako dobu temna.
V posledních dnech to definuji jako bezvýchodnou situaci v mé lenosti. Například. Trápím se banalitami. Že jsem zahrál špatný zápas? Že jsem nedal jasné šance? Že jsem dostal ve škole čtverku? Že nejsem schopný se naučit? Že neumím v důležitých věcech udělat dobré rozhodnutí do budoucna? Že se přežířám? A co?! Každý večer jsem na tuhle pastelku shlížel, a třeba zrovna teď se na ni dívám. Dvacet korun, které jsem vyměnil za bezvýznamný produkt McDonald's se pro mě stal za tak nízkou cenu symbolem tak velké inspirace. Každý člověk má v sobě kus odhodlání překonávat těžké životní překážky. Někdo to zvládne, někdo to zvládne pomocí někoho nebo něčeho ale někdo se také rozhodne skoncovat se vším. Bohužel jsem se stal nedávno svědkem jednoho smutného příběhu.
Umění žít ve tmě pro mě znamená odrazit se od toho pomyslného tartanu a přeskočit bariéru, kterou znázorňuje překážka na atletické dráze. Dovolím si použít přirovnání "jde to, ale dře to..". I tak bych definoval snažení se překonat tu bezvýchodnou situaci a nahecovat se k výkonu. Prostě jít za tím, co tě udělá šťastným. Prostě vypnout Facebook a vzít tu knihu do ruky a naučit se. Prostě umřít na hřišti, dokud nevydám 100%. Prostě si ten gyros nekoupit. Jenom nahoře v mozku musím vypnout a říct NE! Ještě jsem v této zkoušce neuspěl, ale postupným snažením snad dokážu najít své "umění žít ve tmě". Pokud vás cokoliv sráží na kolena, cokoliv vás omezuje a vy se nemůžete odhodlat změnit to. Stiskněte pevně pěsti, zatněte zuby a jděte do toho. Je to vaše výzva. Vaše možnost k tomu, abyste měli život lepší. Děti v Africe musí každodenně bojovat, zvládají to, protože musí! Že vás trápí ještě větší banality? Normální.. Každým dnem slýchávám problémy typu: Hádám se s našima je to hrůza!, Já jsem tak škaredá, Nemůžu na akci, Ty známky mě ničí, Trápím se kvůli příteli .. Co to jsou za problémy vůči tomu, když přijdete o své rodiče? Co když vám povodně zdemolují celý dům? Co když v Americe hurikán smete vše, co mu stojí v cestě? Co když se zřítíte letadlem, kterým třeba právě cestujete? Co když přecházíte přes cestu a srazí vás auto? Každým dnem jsme vystaveni takovým nebezpečím.
Každým dnem se může stát cokoliv, co nás teprve dostane do opravdového stavu bezmoce. Radujme se, že máme to co chceme a nestěžujme si stále na špínu života. Každý problém má důvod ale taky řešení. Otevřeme oči, a bojujme. A jakou máte definici pro "umění žít ve tmě" vy?
