Je to jako bych přišel do samoobsluhy do oddělení čokolád, podíval se a vzal do jedné ruky Milku a do druhé ruky Studentskou Pečeť. Na první pohled jednoduché. Milka je kvalita, mají ji rádi všichni, prodává se a je to trend. Studentská je takový mladší sourozenec krčící se v koutě. Všimne si ho jen někdo, ale když už, tak si ho oblíbí a objeví jeho tajemství.
Chápu, zní to divně. Už to budou 3 měsíce, co jsem naposledy zahýbal svým líným zadkem a něco napsal. Původně jsem měl v plánu psát tradiční vánoční klišé, přát světu mír, aby si lidé pomáhali a podobné iluze. Taky jsem chtěl napsat shrnutí roku 2012, popřípadě seznam xn cílů pro rok 2013. V hlavě mi zní takové to „Žitovské“ NE! Dál to možná znáte… „Fotky? Ne, nejsem veřejný majetek…“. Ale teď už zpět k tématu.
Vrátím se k těm čokoládám (ano, i na název článku se časem dostane…). Co je vlastně to tajemství Studentské Pečeti oproti Milce? Ona ta Pečeť stojí zhruba stejně jako „fialová kráva“, dokonce je i o něco těžší – to proto, že toho v sobě má daleko víc, než jen kouzlo chuti v obyčejné čokoládě, která přiláká víceméně každého. Má v sobě například rozinky, oříšky, může být i hořká, a pokud jste opravdoví gurmáni, vyberete si i mezi brusinkami, hruškami atd. Nyní se můžeme vrátit zpět před ty monitory, tablety nebo jiné ohavnosti, díky kterým si mě teď můžete číst úplně kdekoliv.
Dnes jsem si jako každý den prošel svou „tajmlajn“ na Twitteru (to je takový ten modrý pták, o kterém jste se v prvouce nikdy neučili a přesto, že máte seminář z biologie, tak stejně neznáte jeho latinský název) a narazil jsem na několik zajímavých tweetů (to je zase ten nesmysl, na který nemůžeš dostat „lajk“ a ani se tam nerozepíšeš, když to má jenom 140 znaků), díky kterým jsem se na chvilku zastavil a popřemýšlel, co vlastně dělám proto, abych byl jednou v životě šťastný a úspěšný. Nechápu tu propast mezi Facebookem a Twitterem. To není o tom, že bych zatracoval Zuckerbergův zdroj prachů, když ho denně využívám a je mi k dosti věcem platný. Proč nemůže být stejně (a možná i více platný) “modrý pták“?
Všechno zlé, napjaté, ambiciózní a cílevědomé jsem přišlo od těch zrůd amerických. Najednou dneska každý chce být úspěšný, každý chce jezdit károu, jíst luxusní jídlo, nic nedělat a žít si svobodně a dožadovat si práv na spokojený život. Dobře, možná se u nás vyrojilo množství lidí, kteří jsou právě schopni projít peklem, aby si později mohli užívat svých úspěchů. Stačí se mrknout na rodiče, zejména ty starší, jako mám například já. Stejně kolem té 7. - 8. hodiny sednou na ten gauč, zapnou si úplněkničemuakorátnanasrání Zprávy TV H*vna, ve kterých se dozví asi 5% podstatných věcí, které zdravý člověk ví dávno přes den z jiných zdrojů. Potom si rozladí svou romantickou duši u Ordinace a jdou spát. A že je to jiné u mladých? Vůůůůbec… Možná většina z nás má spoustu aktivit na odpoledne ať už jsou to jakékoliv druhy sportu nebo cokoliv jiného. Stejně ale zapneme ten Facebook kolem 8. hodiny a na co čumíme? Co nám FB dá? Přesně to co ta Milka, jenom to co jsme naučení chtít, ale ne to, co skutečně potřebujeme. Jasně, sledovat vtípky, přát někomu k narozkám aby se neřeklo, prodrbat kdo s kým zrovna „chodí“ nebo kdo se včera poblil na akci a nějaký „social boss“ to sdílel na FB. Abych nezapomněl, hlavně všechno upravit instagramem z nejlevnějšího Androidu a dát si srdíčko.
Už to začíná být zdlouhavé, zaznamenal jsem. Twitter má něco víc, co Facebook mít nikdy nebude. Ta jednoduchost a myšlenka minimalizace podporuje nejefektivnější způsob jak shromáždit co nejvíce PODSTATNÝCH a ÚČELNÝCH informací. Je všeobecně známo, že oříšky a hlavně rozinky má rádo strašně málo lidí. Jen se zeptejte náhodných 5 lidí kolem sebe a 4 z nich vám řeknou, že rozinky nesnáší. Jenomže ty rozinky, to navíc, o co má zájem jen málo lidí vám v té Pečeti dá tu nejlepší chuť v kombinaci s čokoládou. A to samé platí pro Twitter. Můžete číst přesně to, co potřebujete. Všechno, v čem se chcete naučit něco nového, nebo zdokonalit, nebo prostě být v kontaktu s něčím, na čem vám záleží je tam a nikde jinde nezjistíte víc, protože to jsou informace přímo od zdrojů, od reálných lidí. Jednoduchý příklad. Udělal jsem rozhovor s českým reprezentantem Theo GebreSelassiem, aniž bych zvedl zadek ze židle. Stačilo ho kontaktovat na Twitteru. Samozřejmě, je celkem náhoda, že se zrovna on ozval a kývl mi na možnost zeptat se ho na pár otázek, ale není to perfektní mít zadarmo z vašeho domu možnost komunikovat s takovou osobností?
Hlavní myšlenka, proč vůbec Twitter používat a proč vůbec stát o to být informovaný a zajímat se o věci? Proč jsem vůbec porovnával nějaké dvě čokolády, vzhledem k dvěma nejznámějším sociálním sítím? Začínám mít dost toho, co se šíří vzduchem každým dnem silněji. Je to taková vnitřní touha čím dál více lidí být bohatý, mít majetek, být hvězdou, mít život jako v pohádce. Hlavně nestarat se o nic a věřit, že je všechno fajn a bude fajn. Bez ničeho. Nejlépe hned. Klíčem k úspěchu ale není to, že si osvojíme cizí standarty. Štěstí a úspěch nejsou majetek a přepych. To, co se teď děje u nás se dělo již před 100 lety v Americe, jak je to možné? Necháváme se krmit něčím, co se zdá být zajímavé, věříme tomu, čemu chce věřit. Proč? Aby pak hrozila reálná možnost, že na prezidentském trůnu bude sedět Avatar? Díky tomu, jak je většině z nás všechno jedno, a jak si většina z nás myslí, že se všechno vyřeší samo, tak to reálné opravdu je.
Tak co je potom lepší? Obyčejná Milka, protože jí mají všichni, anebo Studentská Pečeť, když vím, co v sobě doopravdy skrývá? :-)
