Filozofie je také jedna z věd, která mě zkrátka "začala bavit", neboť mě prostě "musí" bavit, abych jí porozumněl alespoň z 1 %. Začneme prvním dílem otázek a odpovědí, které nemají konce.
Ty se pořád ptáš, proč jsem jaký jsem a proč dělám to, co dělám. Já na to odpovím, že jsme zašli příliš daleko. Já i ty dohromady. Už nepíši tak často jako v letech předešlých. Upřímně, ztrácel jsem jakousi potřebu ventilovat to, co je v mé hlavě. Neviděl jsem odezvu. Ale ta odezva existovala a existuje. Všechno, co napíši a věřím, že alespoň jeden člověk si to přečte, má smysl. Protože jsme zašli příliš daleko.
Podívej se na věci, které se "prostě" dějí. Na Facebooku otec svého 15 - letého syna chválí za to, že byl ožralý jak dobytek. Ženy se dostaly do takové "pozice", že potřebují každý den být chváleny a obdarovány. Normální člověk celý den poslouchá žvásty z Publika nebo Evropy, potom přijde domů a zapne Novu a tím to pokračuje. Vrchol zvrácenosti je, že bývalé seriózní noviny mají ve vlastnění mocní lidé a dokonce ČT pravidelně podává tendenční a subjektivní informace. Takto bych mohl pokračovat ještě nejmíň pár hodin. Hierarchie nadobro zmizela. Kdokoliv mladší absolutně nepřijímá nic, co mu starší řekne. Ale to už jsou jen důsledky. Základ je pravděpodobně v myšlení. Já vím, že si teď říkáš, že už jsi to četl nebo viděl nejméně 100x, ale když si to převedeš do normálního života, ukáže se ti to zase jinak.
Nazval bych to "dobou uraženou". Přikládáš myšlení malou váhu. Ale samotná myšlenka má sílu, jakou si ani nedovedeš představit. Kolem sebe vidíš jen nespokojenost. Já to cítím na každém rohu. Dostaneš špatnou známku, jsi uražený. Někdo ty řekne, že si myslí něco jiného, jsi uražený. Nemáš něčeho dostatek, jsi uražený, něco se stane, jsi uražený. Když se ráno probudíš, už myslíš. co bude dnes špatně, místo toho, aby to bylo naopak. Necháš sebou míchat jako balíček karet. Tím, jak se vývoj technologií posunul, posunul se i práh schopností překonat něco. Neumíš se prostě srovnat s věcmi. A to souvisí s energií. Energii potřebuješ jak vydat, tak i dávat. Stejně tak to funguje i v čemkoliv jiném. Pomyslná linie se posunula pouze do kategorie vydávání. Venku je teplo a slunce pálí, jsi uražený, že je moc vedro "na něco". Venku prší, jsi uražený, že nemůžeš "nic dělat". Vždycky je možnost, jakákoliv. Cokoliv se stane, nezáleží na tom proč. Stalo se to, musí se jít dál. O zvráceném materialismu a karierismu se ví moc dobře. Byl by možná fajn, kdyby se z toho nestávala "Zeď nářků". To se pak odrazí všude. A jsme zase u té frustrace, která je vše kolem. Už Nietzsche to věděl zcela přesně. Existují silní lidé, kteří jsou schopní akce a poté slabí lidé, kteří jsou schopní pouze reakce. Ale pozor, být silný neznamená začít "žít zdravě", v posilovně nabouchat postavu Avie a myslet si, že s tělesným respektem jsem "silný".
A tak jsme u samých reakcí. Trápících se lidí je tolik, že se to snad ani nedá spočítat. Jeden "problém" se navazuje na druhý a vzniká z toho paskvil. Tady už ti můžu svoje necitlivé "nevadí" nebo "no a có". Nikdy nemůžeš posoudit to, co si sám nezažil, kde nemáš osobní zkušenost. Musím přiznat, že spoustě lidí v okolí se staly špatné věci. Věci, které opravdu nejsou příjemné. Já jsem (klep klep) nic, jako smrt blízkého, nehoda, cokoliv zatím neprožil, proto můj názor může být subjektivní, ale na druhou stranu jsou mezi mými přáteli lidé, kteří to prožili a ty, které to udělalo silnějším, jsou skvělí lidé, kteří to mají daleko "horší" než možná máš ty, ale přesto si dokázali říct "jdu dál". Chci říct, že jaké jsou tvoje reakce, takové jsou pozdější důsledky. Pokud budeš do nekonečna kopat nohama kolem sebe, svádět pořád něco na někoho, lepší to prostě nebude.
Největší síla je v nás samotných a v našem myšlení. Bohužel jsem ty i já v pozici, kdy si dobrovolně necháváme vymazat vlastní úsudek a činíme podle vlivu zvnějška. Vždy a pořád. Těch příkladů je mnoho. Jenže ty si řekneš, že je lehčí poslouchat pořád hlas někoho jiného a jít za "falešným idolem". Dřív to možná byl bůh, který dnes "umírá" a lidé otvírají oči. Na jednu stranu je dobře, že ten hnus, v kterém ty a já žijeme je až na takovém dně. Vnímavý člověk to vidí, alespoň vidí. Silný člověk, kterých opravdu není moc se do toho nenechá vtahovat.
A teď se můžu vrátit k tomu, proč někdy dělám to, co dělám. Proč říkám někdy to, co říkám. Bez zkušeností není vědomí a bez vědomí není "dobrého jednání". Někdy přeženu vtip, někdy někomu ublížím, někdy udělám chybu, kvůli které můžu přijít o to, na čem jsem dlouho pracoval. Ale vždy při chybě či neúspěchu nepřemýšlím nad tím, kdo jiný to způsobil. Vždy se podívám, co jsem já udělal špatně. Silní lidé tohle dávno ví. Silní lidé, kteří jednají podle svého úsudku a proto jsou šťastní. Chci ukázat těm, kteří si myslí někdy, když jim něco řeknu, že to dělám jen "for fun". Věřím, že tím, že to někdo dočte až sem, dokáže něco změnit. Třeba na hned, třeba ne dnes, ale někde v té "skříni" jménem mozek zůstane něco, na co si při budoucím jednání vzpomene.
Tohle jsou jen zlomky myšlenek, ale postupně se z toho třeba stane něco, co bude jako celek dávat smysl. Proto jen v klíčových bodech:
* nechtěj být nejlepší, chtěj být prospěšný někomu i sobě zároveň
* nepřemýšlej proč ti někdo něco udělal, přemýšlej, proč sis to nechal udělat
* nauč se dávat, ne jen brát
* nauč se ustoupit, ale ne pokaždé
* uvědom si, že co děláš teď, budou dělat i ti, co přijdou po tobě
* nechtěj být pořád nahoře, protože vždy přijde pád
* nauč se dávat odpočinek hlavě stejně jako tělu
Na závěr bych chtěl doplnit, že ti nechci nic vnucovat. Jen ukázat možné důvody, proč někdo může být šťastný a proč se můžeš ty trápit. Já netvrdím, že mám ve všem pravdu. Absolutní pravdu nemá nikdo ani nic. Ale jak jsem řekl, můžeš si z toho vzít, co potřebuješ a já věřím, že to pomůže. Jak jsem se zmínil na začátku - má to smysl. Snad první věc ze školy, která mi něco dala: I kdyby to pobouřilo, urazilo, znechutilo, potěšilo, inspirovalo... Pořád jsi zapůsobil na něčí nervovou soustavu. :-)
