Děkujeme za pochopení.
S86t75a21n54i66s42l14a74v 48J75e79l17e62n
Hmotnost fotonu nejspíš sama sebe neodhaduje. Tu odhadují nebo raději měří obvykle lidé.
Hmotnost fotonů, měřená jako jejich silový účinek při dopadu (podle vztahu m=F/c), vychází při měřeních v rozmezí vekmi přibližně 10 na -25 až 10 na - 50 kg. Není moc jasné, jak jste došel zrovna k hodnotě 10 na -65 kg.
A fotony mohou mít klidně rozměry v řádu od pikometrů do tisíců kilometrů. Vaše přirovnání velikostí je tedy nejspíš zcela mimo.
S98t52a38n93i23s23l72a71v 74J27e36l26e45n
To byla odpověď na J.M, 17.1.2019 16:18.
Síla je přepočtena, jako by působila po jednu sekundu (je to ve skutečnosti impuls síly).
J62u88l84i21u72s 54M97a78k17s85a
Carringtonova super erupce
V období mezi 28. srpnem a 2. září 1859 bylo na Slunci pozorováno mnoho slunečních skvrn. Dne 29. srpna 1859 byla pozorována polární záře až na severu Austrálie v Queenslandu.[3] Těsně před polednem dne 1. září angličtí amatérští astronomové Richard Christopher Carrington a Richard Hodgson nezávisle na sobě učinili první pozorování sluneční erupce.[4] Bouře byla spojena s významným výronem koronální hmoty (coronal mass ejection – CME), která byla vyvržena přímo k Zemi, přičemž její cesta dlouhá 150 milionů km trvala pouze 17,6 hodiny. Předpokládá se, že poměrně vysoká rychlost tohoto CME (typicky trvá CME několik dní, než dorazí k Zemi) souvisela s předchozím CME, který pravděpodobně způsobil velké polární záře dne 29. srpna a který „vyčistil cestu“ slunečnímu větru (plazmatu), jenž následně způsobil Carringtonovu událost.[4]
Jelikož byl současně pozorován důsledek sluneční erupce skotským fyzikem Balforem Stewartem na záznamu magnetometru Kewské observatoře a zároveň byla pozorována geomagnetická bouře následující den, Carrington vytušil spojitost v této událostí mezi Sluncem a Zemí. Informace z celého světa o účincích geomagnetické bouře, které v roce 1859 shrnul a publikoval Elias Loomis, potvrzují pozorování Carringtona a Stewarta.
Ve dnech 1.–2. září, se udála jedna z největších pozemskými magnetometry zaznamenaných bouří. Solární záře byla viditelná po celém světě – na severní polokouli směrem k jihu až v Karibiku. Ve Skalistých horách byla záře tak silná, že dokonce probudila zlatokopy, kteří si mysleli, že je ráno a započali si chystat snídani.[4]Lidé, kteří se vzbudili na severu USA mohli dokonce číst ve světle polární záře noviny.[5] Polární záře byla viditelná dokonce tak daleko od pólů jako je Kuba a Havaj.[6]
Kde máte těch 15 minut? Cesta trvala 17,6 hodin. Kraviny píšete vy.
S23t40a27n30i37s96l25a55v 50J75e46l44e59n
Zkuste třeba tohle měření:
https://www.swsc-journal.org/articles/swsc/pdf/2014/01/swsc130061.pdf
Erupce proběhla 17.5.2012 mezi 01:25 a 02:14, vrchol v 01:47.
První sekundární částice (neutrony, vzniklé nárazem nabitých částic do atmosféry) byly v pozemských detektorech zachyceny v 1:50.
Na Jižním pólu zaznamenali zvýšený tok částic krátce po druhé hodině (vrchol mezi 02:05 a 02:20):
ftp://ftp.bartol.udel.edu/penguin/Meetings/2016%20Mainz/icrc2013-0368.pdf
Částice tedy zjevně dolétly se zpožděním minut až mála desítek minut po fotonech.
J79u10l52i82u62s 24M13a46k36s40a
Největší a nejsilnější urychlovač je na Slunci. Elektromagnetická smyčka žene vysokou rychlostí částice (plazmu). Při zkratu se oddělí horní část, která se vzdaluje od Slunce. Světelná vlna k nám dorazí za asi 8 minut, ale subatomární částice přiletí až za dva dny. Ty nejrychlejší částice nepřekročily 1736km/s, takže je vidět, že i ty nejrychleji pohybující částice se v prostoru prudce zpomalují. Proč a co je brzdí? Z toho je jasně vidět, že prostor není prázdný, ale plný polní hmoty, ( fotony, fonony, gravitony) Ptal jste se, k čemu se naše sluneční soustava pohybuje, no přece k tomu prostoru, který je na místě a všechny galaxie se v něm pohybují. To je ta relativita.
S26t68a21n59i89s68l44a18v 97J30e44l51e80n
Nejrychlejší částice slunečního větru samozřejmě Vámi vymyšlenou rychlost (měřeno na úrovni zemské dráhy) vesele překračují.
Vámi předestřené hodnotě odpovídá energie necelých 16keV, nad níž jsou úrotony slunečního větru běžně detekovány. Při velkých slunečních erupcích dolétají první nejrychlejší elektrony k Zemi během 10 minut, první protony zhruba za hodinu.
Takže co odvozujete z nepravdivého předpokladu, je irelevantní a nejspíš i neplatné.
P82a95v51e44l 76K11a80l75a68b26i53s
Já si ty vaše články někde schovám a prostuduji. Kvůli jistému deficitu inteligence na to potřebuji fůru času. Jednou odpovím. Zatím - karma.
J35a41n 71F11i25k26á92č82e76k
Jsem jen prostý "plájboj", pobíječ much, abych citoval pohádku Tři veterány. Snažím se "přeložit" si STR tak, abych k jejímu pochopení potřeboval inteligence co nejméně. :-)
J13u86l14i68u84s 65M64a81k40s38a
Diskutovat o STR je stejné, jako diskutovat o Bohu. Spoustu lidí věří, spoustu lidí nevěří a také je spousta lidí , kterým to je jedno a pošlou vás s tím někam.
Než tady začnete dokazovat STR způsobem "představte si vlak........." musíme si některé údaje ujasnit.
Rychlost v prostoru. V urychlovačích částic se urychlují částice a ne atomy. Proč? Subatomární částice se urychlují elektromagnetickým polem, které musí být velmi silné, tudíž "odfouknou " elektrony a zůstane jen plazma. Protože člověk se skládá z atomů, rozpadl by se již při rychlosti 10% rychlosti světla. Takže odpadá nesmyslná debata o STR. Atom se nemůže nikdy pohybovat rychlostí světla. Dokonce i fotony kmitají namístě, protože světlo je vlna.
S46t39a44n57i70s10l66a71v 68J68e34l58e49n
V některých urychlovačích se zase urychlují jen elektrony.
Ve druhé polovině 20. století vlastnila urychlovač elektronů na přibližně 10 procent rychlosti světla skoro každá domácnost.
Důvodem pro urychlování iontů bez alespoň jednoho elektronu nebo samotných elektronů je jejich nenulový náboj: Pokud by urychlované částice nebyly nabité, nedaly by se tak snadno urychlit. Nabité částice se navíc dobře detekují, což je další důvod, proč pracovat v laboratoři s nimi a nikoliv s neutrálními atomy.
A poslední připomínka: STR se projevuje i při malých rychlostech. Koneckonců: projevy změřili vědci už v 19. století. Právě k vysvětlení výsledků takových pokusů vznikla teorie relativity.
S98t94a16n64i36s71l16a82v 14J51e68l13e78n
Mezi doporučenou literaturou by možná bylo dobré zmínit i knížku od Lva Landaua a Jurije Runera, která vyšla česky v roce 1976 s nádhernými Malákovými ilustracemi. STR je tam podle mého vysvětlena velice názorně. A po antikvariátech se dá pořád sehnat. Připadala mi snazší na pochopení než Pan Tompkins (který ale rozebíríá mnohem větší záběr fyziky, takže relativitu nebere tak podrobně).
- Počet článků 310
- Celková karma 30,46
- Průměrná čtenost 3149x
Chcete-li sledovat diskuse v "jeho" skupině, připojte se do Vědecké filosofie & Fyziky (nejen). jfikacek@gmail.com
Upozornění: Toto je popularizační blog pro veřejnost, neberte ho tedy jako vědeckou dizertační práci. Někdy je to jen divoká fantazie. Na druhé straně se snaží udržovat jistou vědeckou kvalitu, takže "esoterické" komentáře nejsou vítány. P.S.: Osobně útočné a odborně velmi nekvalitní komentáře, zejména velmi dlouhé, budou mazány.