Za všechno asi může ta zpropadená nepřekročitelná rychlost světla. Z mého laického pohledu, kdyby bylo teoreticky možno pohybovat se rychleji než světlo, mohli bychom "předběhnout" náš obraz a vidět se, jak jsme vypadali třeba včera (i když ovlivňovat minulost bychom zcela určitě nemohli).

Na to stačí kamera, ale není to cestování v čase. To vyžaduje možnost ovlivňování.

Opět jakmile vidím jméno Potr, hned mažu bez čtení.

Když se před nedávnem objevily v internetových článcích "poplašné" zprávy o zrychlování rotace Země, začal jsem pátrat po nějakých detailech, jak se to vlastně měří. Jako strojař vím, že otáčky lze měřit vůči zvolenému pevnému bodu, který má nějakou vazbu na rotující součást. Např. otáčky hřídele motoru vůči statoru.

Takže jsem pátral, ale nevypátral, co je ten pevný bod při měření otáček Země. Slunce to nemůže být, protože délka slunečního dne je závislá na proměnné rychlosti oběhu Země po elipse. Hvězdný den se mi také nelíbí, protože by to předpokládalo zaměření na nějakou vzdálenou hvězdu, což považuji za poněkud nepraktické.

Lze to tady nějak principielně vysvětlit pro laickou veřejnost?

Nechci se přít, ale není pro tuto definici statorem zemská osa?

On by při cesrtováním časem byl ještě jeden velký problém, ale je mi jasné, že vy řešíte fyzikální stránku věci. Je to v pořádku, protože vás zajímá prostě tohle.

Mne však fascinuje, že žádný autor vědecko fantastických filmů se ještě nezabýval mikrobiologickou stránkou věci.

Mikroorganismy mutují a ty z doby Ježíšovy byly úplně jiné než ty z dnešních časů. Pomyslní cestovatelé by do dvou dní od přistání v Ježíšově epoše mohli zemřít na něco, co pro lidi té doby bylo zcela banální (třeba jako pro nás je banální rýma, která však kosila původní obyvatele Ameriky poté, co jim jí tam Evropané přivezli), nebo by naopak mohli zapříčinit strašlivou epidemii tím, co by s sebou tehdejším lidem přivezli. První výdech cestovatelů, první dotyk, první zvracení, první krvácení při úrazu nebo menstruaci, první malá strana nebo první velká strana našich současníků, nebo rozklad jejich těl po smrti. Cokoli z toho by mohlo spustit tragédii.

Christopher Nolan ve filmu TENET v čase neskákal, pouze cestoval pozpátku. Což je fascinující sci-fi zápletka, kterou mi bohužel zkazila brutální agresivita filmu.

Velmi zajímavá přednáška o cestování prostorem i časem včetně akcelerací od prof. Pavla Krtouše z ústavu teoretické fyziky https://www.youtube.com/watch?v=hSPuqAX_ZiE

Skok a cesta zpět je to samý. Žádný reálný skok není okamžitý. Cesta pozpátku musí být velmi zrychlená, aby měla smysl, takže se jí říká skok.