Je to analogické k problematice teoretického a praktického nekonečna. Dokud se nedostaneme k dostatečně vysokým energiím, jsou pro nás z hlediska měření elektrony a kvarky body. Případně by mohlo hrát roli i kvantování prostoru a času, pokud existuje.

Newton ve svých Principiích matematicky dokázal, že nahrazení koule bodem je zcela korektní.

Dokázal také to, že pod povrchem koule singularita nenastane. Vyplývá to ze skutečnosti, že sféricky symetrickou kouli o nějaké hustotě si lze představit jako potenciálně nekonečné množství soustředných sfér (dutých slupek). Pro libovolný bod uvnitř koule se gravitační působení výše položených sfér vzájemně vyruší a gravitační zrychlení působí jen ty hlubší. Hmotnost těch níže položených klesá směrem ke středu rychleji (je to třetí mocnina vzdálenosti od středu), než roste jmenovatel v gravitačním zákoně (se druhou mocninou). Limita podílu je proto nulová a singularita nenastává.

Zcela souhlasím. Matematicky to sedí. Přesto je to zjednodušení, a nic bodového v realitě neexistuje, to by to neexistovalo v prostoru. A k té limitě a singularitě. Nelze tuto úlohu řešit 300 let starou, dávno překonanou teorií. Jedině OTR tady přiblíží korektní řešení. A vlastně ani ta ne.