Kriminalita dětí v Česku klesla na sedminu - a nikdo prý neví proč. Vzhledem k mnohaleté praxi ve školství, mě napadlo hned několik důvodů.
"Při analýze čísel za posledních dvacet let MF DNES zjistila, že počet trestných činů, kterých se dopustili mladí kriminálníci, klesl na sedminu. Kriminalita dětí do čtrnácti let dosáhla vrcholu v roce 1999, kdy spáchaly dvanáct a půl tisíce trestných činů. Vloni číslo spadlo na třináct set. Ještě výraznější rozdíl je pak u dětí mezi patnáctým a sedmnáctým rokem. Klesá zejména počet krádeží, méně naopak klesá násilná kriminalita. […] Nikdo přesně neví, jak si to má vyložit. Ale je to fenomén nejen u nás, ale i Evropy." napsali na idnes.cz 29. 8.
V článku přiznávají, že určitý vliv hraje demografická křivka - mladistvých je teď méně než před těmi 16 lety, kdy bylo dosaženo maxima. A dále, že v roce 2002 byla zvednuta hranice pro trestný čin od škody 2 000 na 5 000 (jinak se jedná jen o přestupek, který se nezaznamenává). Už ale nepíší, že tak 90% různých přečinů mládeže (hlavně krádeže mobilů a kol) mají záhadně hodnotu 4 900 Kč.
Když jsem učila na jedné pražské škole, bylo ono snižování hodnoty krádeže a škod na majetku naprosto běžnou praxí, dobře se tím totiž "vyhrožovalo":"A co kdybyste to nechali jen na 4 900? My to uhradíme - přece nebudete kazit dítěti život! On se poučí, my ho ohlídáme, my už mu to doma vysvětlíme..." V rámci rychlého smetení věci ze stolu, se tak pak i dělo. Učitelé sice doufali, že si tak u rodičů udělají "očko" a oni budou dále lépe spolupracovat, ale ani toto se nikdy nestalo.
Štěstí dítěte má vždy přednost
Americký psycholog Phillip Zimbardo ve své knize Man (Dis)connected (Odpojený muž) popisuje, jak jsou chlapci jen závislí na videohrách a pornu (viz recenze v LN 8. 8. 2015): "Rezignovali ale i rodiče, kteří na děti nároky „normálního života“ raději vůbec nekladou. Po svých dětech totiž nežádají, aby dospěly, a ubezpečují je, že hlavní je, aby byly šťastné." A o tom to podle mě je - respektive první, co mě po přečtení článku o záhadně klesající kriminalitě napadlo, bylo: "Co by, sedí u počítače a vůbec nejsou venku, to je pak "kdo nic nedělá, nic nezkazí". O to těžší pak mají život. Chybí ty lekce pokory, takové to praštění životem přes prsty, to u počítače nenajdou."
Tento názor jsem dala do diskuze pod článkem a rozpoutala tak reakci: "Takže mají chodit ven a krást? To je lepší než sedět u počítače? No nevím..." A já nevím, proč by se mělo chodit z extrému do extrému. Rovnost mezi tím, jestli dítě buď sedí doma u počítače nebo krade, rozhodně není. Avšak souvislost mezi tím, když sedím celý den u počítače a jsem tak spokojen a zabaven a nemám proto čas ani důvod někde něco krást či ničit, tu naopak rozhodně vidím.
V rámci toho, aby děti byly šťastné, nebyla s nimi starost, se jim ten počítač prostě dovoluje. Musíme přeci vydělávat na všechny ty věci, co děti ke svému štěstí potřebují - značkové oblečení, iphony, herní notebooky (a dále i myčky apod., aby ani nebyly přetěžovány domácími pracemi). Kdyby to neměly, nebyly by šťastné, neuspěly by v kolektivu, a to je to, co skutečně nemůžeme dovolit...
Sleduješ celé dny televizi, tak to ji určitě umíš i opravit
Dále v diskuzi padlo, že je přeci jedno, když dítě tráví 5 a více hodin denně u počítače, hlavně, že umí výborně programovat. Mno, to je taková logika, asi jako: Sleduješ celé dny televizi? Tak to ji určitě umíš i opravit (nebo naladit programy/ satelit apod,, ať zůstanu u "softwaru"). Tak tomu je ale spíš ve výjimečných případech (aspoň tak usuzuji z příkladů ve svém okolí, kdy např. 15letý nevlastní syn nedokázal stáhnout prarodičům z paměťové karty na USB disk fotky a kartu špatnou manipulací poškodil natolik, že ani program za 40 dolarů nedokázal okamžiky z dovolené a křtu vnoučat zachránit.)
Výjimka potvrzuje pravidlo
Trochu jsem čekala, že se v diskuzi objeví kromě: "A je to tady, zlé počítačové hry nakonec nejsou tak zlé," objeví i příspěvek, jak to bez počítačů nejde nebo všechny děti/ rodiče takoví nejsou. Ano! Naštěstí jsou výjimky. Hned mě napadl třeba 15letý Jakub Čech z Prostějova, který aktivně sleduje dění u nich na radnici a nenechal se odradit, když mu kvůli věku nechtěli poskytnout informace o prapodivné zakázce: „Patnáctiletá osoba a mnohdy i mladší, činí daleko zásadnější úkony s významnějšími následky, než je podání žádosti o informace, například souhlas s podáním přihlášky na gymnázium nebo střední školu. Není také nevýznamné, že patnáctiletý je již i trestně odpovědný.“
A jsme zase u té trestnosti. No, možná jsou jen o dost šikovnější, než si myslím(e) a prostě se jim na to nepřijde.
