Rozhodla jsem se kandidovat do zastupitelstva naší obce a zjistila jsem, že jsem z 5 kandidátek jediný exot, který je členem nějaké strany.
Už tři roky jsem doma s dětmi. Je to krásné období a užívám si každou minutu s nimi, i když mě zrovna dcera poblinká nebo syn onemocní. Mateřství hodně změnilo můj pohled na svět. Člověk si víc váží jakékoliv příležitosti něco s dětmi podniknout a jakákoliv akce či návštěva přátel jej nakopne na mnoho dalších dní krásné, přesto poněkud monotónní rutiny. Víc se přemýšlí a tím pádem i kritizuje. To ale umí každý a celkově to nikomu nepomůže. Jsem zastáncem toho, že chci-li něco změnit, musím začít u sebe. Třeba se pak někdo inspiruje. S blížícími se volbami jsem proto měla jasno - zkusím kandidovat do zastupitelstva.
Dalším (pro mě naprosto logickým) krokem bylo zvolit si stranu, díky níž dám okolí najevo, jaké jsou mé hodnoty a hlavně jaké chování ode mě mohou očekávat. Velice mě překvapilo, že u nás v obci takto smýšlím jediná. Ba co víc, pomalu v celém okrese. Jsou lidé tak moc otrávení politikou? Je politická příslušnost už něco zastaralého, nežádoucího až škodlivého? Jsem nenormální?
Když jsem oznámila mé mamce své záměry jít do strany, čekal mě další šok. "Neblbni! Budeš muset platit šílené měsíční příspěvky! Budeš otrokem kompromisů! Nic dobrého tě nečeká! Ty ses fakt už kompletně zbláznila!" I když jsem na mateřské, 50 Kč ročně mi přijde méně než symbolické. Mé očekávání bylo i víc než mnohonásobně překročeno, protože jsem získala podporu, o které jsem ani nesnila. Jako bonus dokonce i spoustu nových přátel a vzájemnou výpomocí jsem nadšená. Necítím se být součástí stáda a rozhodnutí v žádném případě nelituji. Opomenu-li totiž zmiňovanou nečitelnost nestraníků, nikdo člověku nezaručí, že tito apolitici si nebudou "chtít nakrást" a opravdu jen chtějí zastupovat zájmy občanů. Jedinou výhodu spatřuji v tom, že případné skandály padnou na hlavu konkrétních lidí a ne celé skupiny. Jenže takto se postupně zase jen rozroste skupina "těch nestraníků", kteří jsou jen zkorumpovaní. Koho pak tedy budeme volit?
Takže to měním, nejsem exot, jsem "ta normální" s politickou příslušností.
