V době voleb na člověka z téměř každého rohu útočí různé tváře a slogany. Někdy mám ale pocit, že se ty slogany vymýšlí jen proto, aby něco bylo - každý je přece má. Nepřemýšlí se nad nimi, přitom vhodně a na míru zvolený slogan často vydá za víc než finančně náročná kampaň.
Už na gymnáziu jsem se při hodinách psychologie dozvěděla, že hesla na billboardech by měly mít maximálně sedm slov, víc se totiž při jízdě autem nestíhá přečíst a celkově se to nedá moc zapamatovat. S tímto problém nebývá, s tou zapamatovatelností už ano. První chybu vidím v tom, že ty hesla jsou nicneříkající a prázdná: "aby se nám tu žilo lépe" nebo "budu se řídit selským rozumem". Takováhle motta mě naprosto neoslovují, žije se mi dobře, selský rozum zase nic nevypovídá např. o schopnosti člověka nadchnout ostatní pro svou věc či se dohodnout na kompromisu. Slogan se selským rozumem může fungovat tak maximálně, pokud je dotyčný sedlák, to aspoň beru jako vtip. V tomto smyslu povedená mi přijde i třeba kampaň "láska, sex a politika", kdy je kandidátka sexuoložka, bohužel to ale z plakátů není hned poznat a dobrý nápad tak ztrácí efekt nutností delšího vysvětlování, o které spousta lidí nemá zájem. Naopak musím moc pochválit slogan "nekecám, pomáhám", který zvolil ředitel prácheňského hospicu (což je na plakátu hned uvedeno). Je to krátké, chytlavé a o kandidátovi to skutečně něco vypovídá. Pouhá 4 slova dokáží ukázat celý dlouhý příběh člověka, který pomáhá těm, co jsou nejvíce opomíjení. Člověk hned cítí naději, že by za ně bojoval i v senátu a určitě úspěšně, protože ten, kdo zvládne práci s umírající, si rozhodně dokáže poradit s pár dalšími politiky…
Kampaň by prostě měla být věcná a pozitivní. Když vidím hesla typu "16 let stačilo", mám pocit, že politika je pouťová atrakce, kde se lidé musí střídat, aby se dostalo na každého. O kandidátech to pak vypovídá jen to, že nejsou schopní přijít s něčím novým či nějakou vlastní myšlenkou. Taky se mi nelíbí plošné celorepublikové kampaně, protože i když je slogan povedený (nebojím se jmenovat "měníme zemi k lepšímu"), opět nic moc nevím o konkrétních lidech. Usmívat se dokáže každý. Minimálně křečovitě.
Osobně jsem vážně uvažovala, že si půjčím "všichni vědí co, my víme i jak", ale dala jsem si tu práci a vymyslela vlastní, které se hodilo k mému programu, naší malé obci i mé osobnosti: Elán a inspirace - pro Čejetice.
Teď už jen doufám, že to bude mít efekt a jen nezjistím, že lidi opravdu preferují spíš prázdné fráze.
