Pátý díl o vlivu nesmyslů na náš život

 jelikož jde o navazující součásti předešlého psaní -pokusím se "spotřebovat" napřed již napsané a pak o tom jěště dále nahlas uvažovat....

Mnohem menší odezvu nalezlo v teorii filmu učení C. G. Junga. 

Ta vyzdvihuje z antické mytologie prvotní vzhledové formy (archetypy) Sfingy a Medusy, 
které jsou typické i pro obraz ženy ve filmu. 

Obě mytologické postavy jsou pouze překážkou na cestě hrdiny
(ve Freudově symbolice kastračním nebezpečím). 
V klasickém vyprávění totiž ženin příběh chybí v tom smyslu, že žena není jednajícím subjektem.
 Jen si laskavě uvědomte podklad filmu „Tenkrát na západě“

Z takto jednostranně redukované mytologie jsou odvozeny 
všechny (tedy i filmové) příběhové formy. 
: ženská divačka je nucena přejímat mužský pohled. 

Poznámky: převzaté a upravené

1) Termín imaginární signifikant označuje zároveň nepřítomný znak 
2) (například oproti divadlu) a obrazový znak. 

. Sutura – česky šev – vzniká v rámci střihu záběr – protizáběr. 
V okamžiku protipohledu dochází k decentraci diváckého subjektu, 
Tedy nastává přemostění mezery mezi záběry za aktivní divákovy spoluúčasti. 
Snovou práci můžeme definovat jako proces, který je nutný k překonání rozdílu
 mezi latentní snovou myšlenkou a zjevným obrazem. 
Tento posun vzniká prostřednictvím snové cenzury /jakési ochránkyně snu), 
, s nimiž je psychika schopna se vypořádat.