jelikož jde o navazující součásti předešlého psaní -pokusím se "spotřebovat" napřed již napsané a pak o tom jěště dále nahlas uvažovat....
Mnohem menší odezvu nalezlo v teorii filmu učení C. G. Junga.
Ta vyzdvihuje z antické mytologie prvotní vzhledové formy (archetypy) Sfingy a Medusy,
které jsou typické i pro obraz ženy ve filmu.
Obě mytologické postavy jsou pouze překážkou na cestě hrdiny
(ve Freudově symbolice kastračním nebezpečím).
V klasickém vyprávění totiž ženin příběh chybí v tom smyslu, že žena není jednajícím subjektem.
Jen si laskavě uvědomte podklad filmu „Tenkrát na západě“
Z takto jednostranně redukované mytologie jsou odvozeny
všechny (tedy i filmové) příběhové formy.
: ženská divačka je nucena přejímat mužský pohled.
Poznámky: převzaté a upravené
1) Termín imaginární signifikant označuje zároveň nepřítomný znak
2) (například oproti divadlu) a obrazový znak.
. Sutura – česky šev – vzniká v rámci střihu záběr – protizáběr.
V okamžiku protipohledu dochází k decentraci diváckého subjektu,
Tedy nastává přemostění mezery mezi záběry za aktivní divákovy spoluúčasti.
Snovou práci můžeme definovat jako proces, který je nutný k překonání rozdílu
mezi latentní snovou myšlenkou a zjevným obrazem.
Tento posun vzniká prostřednictvím snové cenzury /jakési ochránkyně snu),
, s nimiž je psychika schopna se vypořádat.
