Polemika o nesrovnalostech

 Já a okolí – pokus o vlastní definici vlivů mezi procesy. Navrženo jako polemika. červen 2006 a 2013 

Začnu příklady :
- šachový stroj (sólista) zkoumá akordy jako tahy a je řízen kličkami a přihrávkami fotbalových pravidel
+ exploze nesouhlasných reakcí
akordový stroj = program nepotřebuje přihrávky, protože je sólista, ale nemusí zdůvodńovat variace svých akordů
šachový systém nelze bez analyzátorů provozovat = konflikt v kombinacích vyvolává explozivní nesouhlas
fotbalový stroj = soutěživec - spoléhá na experimentální pohyby, odvozené z dalších experimentálních pohybů - přitom sleduje cíl
je to vektorová logika - akord vychází náhodně a zazní až nakonec = konflikt se šachem, tam se tvoří akord jako výsledek analýzy až na konci + ("materiál")= vyložit jako počet figur
ten není konstantní jako u fotbalu –kde navíc existuje rozhodčí.
- akordový stroj - programátor může přidávat i pauzy - šachista to dělá také tak, jestliže je to nutné a dokonce může měnit systémový čas soupeře pomocí jeho šachových hodin = limit na vyřešení =
zde je podobnost mezi šachem a dokončením zakázky - výsledkem ovšem je uložení hry = přestávka =
požadovaný výsledek (výrobek) má tvar nepodmíněné remízy = v reálném šachu neproveditelné
--větší počet zakázek současně = šach znamená vlastně simultánní zápas kde ovšem není start další partie řízen hlavním šachistou, ale u nás fotbalovým výkopem, který podává někdo zvenku pomocí čárového rozhodčího, což nelze ani u fotbalu, ani u programování , ani u muziky nikdy smysluplně provádět.
-- řízení problematiky dodávek musí dělat šachista, protože fotbalista není nikdy schopen hrát na více hřištích, jelikož simultánní systémové myšlení ve smyslu více partií na více plochách nepotřebuje
-- výsledkem jsou výpadky v zadávání potřeb pro jednotlivé partie = zakázky,
zato ochota "uhrát to za každou cenu" tam vždycky je (následuje konflikt na všech úrovních), ale nezazní konečný hvizd, není remíza jako u šachu = nastane další restart a to je programátorsky řečeno vlastně ovšem REKURZIVNÍ proces !!
-- u strojů je restart podmínkou k zahájení procesů znova = kdyby se tak hrál fotbal, bylo by nejlepší jej hrát uvnitř duté koule, pak by byl míč vždy znova v definovaném místě.
-- kdyby se jednalo o hudbu, začalo by dlouhé slaďování nástrojů, + nelze jej vynechat, což při hraní symfonie velmi nedoporučujeme.
-- souvislost - hudba - program - fronta zakázek řízená fotbalem + podmíněná obchodem a hraná na limit dokončení s variacemi na soutěživost při konkurenci
sami vidíte, že je to na hranici analytické řešitelnosti, když uvážíme přerušování dodávek materiálu = další vliv konkurence
-- konkurence tedy vede, pokud nás donutí k restartu za podmínek, které sama neovlivňuje, ale použije často proti nám --je to vlastně zakázané uvolnění hry a to má několik způsobů podle formy hry
u fotbalu se provede rohový výkop , například
-v tomto okamžiku je prostor omezen "velkým vápnem ! A lze se dostat do offsidu – (zakázaného prostoru) –
- souvislost s dirigentem je taková, že neví jestli bude hrát klasiku, nebo sólové party na bicí - ovšem (hráči – podprogramy), vědí své a snaží se hrát na rekurzivním poli, kde jejich kombinace se opakují podle polohy míče, a současného šizení protihráčů a rozhodčího k oslabení pozornosti brankáře a s použitím náhodné kombinace způsobu kopu v dané situaci--
+ nad tím je ještě limit místa,(brankoviště) a času k rozehrání a to vše je programově nerozložitelné, jde tady o vlastně formu GET_PUT tvorby grafických polí a bitmap, která bez rekurze k polohování jednotlivých barev je nepoužitelná.
tak dostáváme rekurzivní politiku doprostřed rekurzivního plánování, determinovanou plochou a místem a současně s časovým omezením
tedy bez šachové přesnosti logicky nezvladatelnou !!!
—host, nebo hostující ?
- programátor může přidávat členy do hry a kombinovat je , jenže při provozu je to pouze sekvenční přístup - přihrávka, záměna - přihrávka a má to mít vektor na výsledek, s občasnými odvolávkami mimo hlavní plochu, což ve fotbalu nelze
fotbal se hraje na omezeném hřišti - šach také.
Ale u šachu se figury liší silou, směrem a branka u šachu není–
(figura krále se stěhuje), což u brankáře na hřišti nelze
navíc fotbal se nehraje na zajetí krále, ale “převýšení výsledkem”,
nebo jinak, analogií na poboření obrany .
branka = díra v hradbách, mnoho děr je prohra
+ majitelem místa prohry = (fiktivního hradu) nejsou hráči, ale majitel klubu, případně náhradní forma,
tedy národní tým = územní zájem, jako lokální proměnná
termín -lokální proměnná je vlastně verze programu , v jádru jde o jeden zápas, zatímco serie zápasů je vlastně tvorba zisku pro firmu, region, a nebo i následně prostředkem daní pro stát.
další podmíněnou proměnnou je v tom souhrn zisků a počet osob k tomu potřebných
- jelikož je údajně nejvýhodnější udělat nic z ničeho a za hodně zisku bez placení daní,
- pak nastupují "globální proměnné" !
Vliv globálních proměnných :
-nedomyšlení vlivu místa, kde zisk skončí,
tím se zabývá například politika, potažmo vláda a zákonodárství
-zdokonalování cesty k vyvedení majetku = zisku mimo vlivy vlád se zabývá majitel firmy

-zamezení tvorby zisku se nazývá konkurence, neb u toho zavazí, protože jej chce mít také
-důsledkem těchto globálních proměnných je potom omezení lokálních podmínek =svoboda podnikání v EEU --Ekonomicky Expandujicí Unie - =EU omezuje svoje členy --například cedulí na zboží- (vyrobeno v EU), nebo například dovozem brambor z TUNISU , kdy potom sice jídlo máme, ale je to neskutečně náročné na dopravu + donutilo to zkrachovat původně budované strategické sklady potravin. -----výsledkem bude nedostatečná soběstačnost = tříštění regionálně státních zájmů o přežití.-----------
Potom došlo na lavinu konkurence a dnes nejen, že nejsme soběstační, ale ještě jsme nuceni zohledňovat EU, konkurenci v ní a nad to jsme dokonce pokutováni za nadprodukci, která se ovšem jinde často dotuje = likvidace nepohodlně jednoznačně regionálně výhodnější konkurence schopnosti prostřednictvím přemísťovací technologie, která determinuje domácí ukládání zisku, neb jej vyvádí jinam, odkud je po zdanění rekurzivně vrhán na jiné hrací plochy = rekurze restartů výroby na cizích již rozehraných polích a hřištích s důsledkem nepřehlednosti ve vztazích, co kdo dokáže vyrobit je tříštěna silou rychlosti prodeje = neklesá-li produkce, pak logicky musí klesat kvalita !
Systematika šachového stroje vyžaduje přehled dirigenta, přesnost sólisty, strategii a v jistém smyslu dravost.
Hraní v akordu vyžaduje bezpodmínečnou vůli věnovat svoje mistrovství ve prospěch dané prováděné skladby.
programátor pak provádí něco podobného jako konstruktér, ostatně se to také tak pojmenovává (konstrukt)= Procedura.
Následuje ladění souhry procedur = jako partitura u hudby
Pak potřebuje mít schopnost odhadu vlivu přidaných nástrojů, ale už není vázán akordem, nýbrž logikou, kdy co kde vyzvednout, nebo přidat, což v hudbě nelze.
Rovněž velmi záleží na rozehrání programu, kde je nutno respektovat a ošetřit nestabilní stavy, i za cenu změny v pořadí procedur – smyslem je stabilita při chodu programu.
Nelze tedy zcela bezpečně přepsat podklad.
V umění a tím programování vlastně je, tedy na prvním místě musí platit, že jako u obrazu není možné opravit, nebo změnit podklad bez následného poškození celku.
Většinou se vůbec nepředpokládá možnost povolat náhradníka, což ovšem u orchestru jde lépe, a u fotbalu je to běžná věc.
Připomenout je nutno, že vždy napřed zastavit a potom měnit—cokoliv.
Takže u programátora to jde těžko a u šachu je to nemožné.
Jen si představte nahrazení mysli v hlavě , jde to ?
Dále v hudbě STOP časy nepoužíváme, znělo by to podivně a tedy se musí odpočívat mezi takty, u šachu však řídí tento čas protivník pomocí hodin = máme limit a dělání analýzy u hudby za chodu je naopak nemožné.
některé druhy sportu se při tomto uvažování souvislostí hodí lépe, jiné jen okrajově, ale nyní potřebujeme definovat setrvačnost , tak se pokusíme použít analogie se závody na bobech.
Na první pohled to tak vypadá, že stačí hlavně rychle naskočit a pak už je na nějaké změny a opravy pozdě.
Kdo se veze, ten pak bude tvrdit, že tvořil podíl “rovnocenně” as dělal hmotu x rychlost = kinetiku, jenže se zřídka kdy také potom podílí na řešení problému, jak to dole zastavit.
A tak v zájmu jakési budoucnosti = výhry rychlou jízdou povoláme napřed nakladače, aby tam nandali třeba tank, však to ještě stojí, nic se tedy neděje ?
Jenže než se to potom rozjede, soupeř je už někde daleko a my nyní s tankem za zády hrneme tou drahou dolů.
Paralelně mi to připadá, jako bych seděl někde uprostřed + ten tank za mnou.
A spotřebováváme zbytky života na odůvodnění, proč tomu tak je, že z nás dole nadělá ten “hmotař” sekanou a to k velké slávě toho, co si nestihneme užít.
Z toho vidím poučení – nelez nikam, kde to neumíš, a nedovol nakládat tanky na vlastní záda, nebo alespoń tam, kde na ně nevidíš.
Jo a taky není vhodné to předjíždět, neb nikdy nevíš, kdy tě to zase dožene.
Výsledek je potom jako ve filmu “Running Man”.
Dole byla betonová stěna, že ?
A ještě poznámka, že zápas, kde se rozhodčí hodně rád schovává taky není řízen zrovna přehledně.
Nad to je velmi doporučováno ujednotit si jazyk pro styk s rozhodčím, neb jinak a to rychle dostaneme červenou kartu, nebo ani nestihneme cosi začít a prohrajeme kontumačně = studuj zákon, dřív, než ho porušíš !
Nebo žádný nestanovuj, pokud jej hodláš příliš často měnit !
A rovněž platí napřed pro toho, kdo jej vyhlásil, nikoliv jinak !
Následky porušení potom způsobují, že vyhlašovatel nebude mít vůbec žádný respekt, dosáhl tedy naprostého opaku.
Máte dojem, že toto málo, zde uvedené skutečně dodržujeme ?