Migrace. A bude hůř…

Omlouvám se předem všem, kteří nahlédli, že píšu tohle až teď, když už svůj názor na tyhle záležitosti napsal každý. Přinejmenším skoro každý, kdo má potřebu psát. Ale.. Nedávno jsem si znovu přečetl knihu A bude hůř… 

 Ten název je velmi aktuální. Nebudu tu rozebírat Olina a Špínu, ani to, že když jsem knížku četl v šestnácti, tak mi tihle borci připadali jako super rebelové, pohodáři a správní týpci, který maj všechno na háku. Prostě svoboda. Po letech to vidím jinak, ale to je fuk. Takže abych se někam dostal.

Závidím těm holkám a klukům, těm dobrodruhům, kapitánkám lodí a statečným zachráncům. Závidím jim jejich svědomí. Osobně bych to dělat nemohl. Představa, že mezi těmi, kterým pomůžu bude někdo, kdo později někomu zničí život je pro mě příliš drsná. Já bych si tuhle odpovědnost vzít na triko nemohl.

Ale ani o tohle nejde. Nebudu mluvit o EU, ale konkrétně o naší zemi. V Německu je jim hej. A i v některých dalších zemích. Jsou na tom lépe než my. Pokud by se prosadilo nějaké to přidělování migrantů. Tak jsme vlastně v hajzlu. Proč? No, protože není problém, že mi je tu nechceme. Alespoň valná většina z nás. Horší je, že oni nechtějí k nám. A rozhodně ne proto, že mi je tu nechceme, pche. Ale proto, že oni, podobně jako Olin v románu mají nějaký cíl. (Teď se omlouvám, že vynechám jednotlivce, ono to jinak nejde)

Chtějí tam, kde si vysnili ráj. Kde se budou mít skvěle, kde pečení holuby budou lítat sami do huby. Prostě tam, kde se maj! Co udělá někdo, kdo šetřil, odtrhoval si od huby, aby se dostal na vysněné místo a místo toho skončí v nějaké díře? Bude frustrovaný, nasr.. a celkově se bude cítit podvedený. A dá to zatraceně najevo. A nebo se prostě bude pokoušet zdrhat dál, jako právě Olin, který měl za cíl Francii. S někým, kdo o nás nestojí, budou jen potíže. Nic se nevyřeší. Ve vysněné zemi jistě ke zklamání taky dojde, ale alespoň dosáhli svého cíle a realita je dostihne.

Opravdu zoufalý člověk vezme zavděk čímkoliv. Bude rád, že najde místo, kde si může vydechnout třeba od bídy války. I kdyby to znamenalo, že bude muset pracovat. Myslím, že ten si nebude vybírat, ale bude vděčný. Ale jak je vyselektovat od těch… No já to nechci napsat nějak neslušně.. Ehm, vychcánků? Doufám, že jsem se nikoho nedotkl.

A teď zabrousím na pole science fiction. Mám takovou představu, je to sice nesmysl, ale… Představte si, že by se státy EU na něčem domluvili, ačkoliv tohle je scestné samo o sobě, ale schválně. A prostě by si od nějakého chudého státu zakoupily, popřípadě pronajali, oblast, která je minimálně obývaná. To mě napadlo, když jsem projížděl Běloruskem. Ukrajina a další země jsou na tom jistě podobně. Tam by se vybudovalo něco jako soběstačná komunita. Aby se lidé uživili, museli by pracovat a sami si vytvářet a zlepšovat životní podmínky. Rozhodně by měli podporu a lékařskou pomoc. Navíc by tam nezuřila válka, genocida a já nevím co ještě. Představu si vážený čtenář jistě udělal. Myslím, že ti, kteří pomoct opravdu potřebují, by něco takového přijali s vděkem. Sice by odtamtud nemohli cestovat volně, alespoň nějaký ten rok, ale přece… Jenže myslím, že pokud by to bylo dobrovolné, tak by oblast zela prázdnotou. Ještě mě napadla taková maličkost. Ono se ani nemusí nic zřizovat, ale bylo by zajímavé, kdyby o takové možnosti migrantům někdo řekl. Třeba někdo, kdo jim pomáhá a řekl, že je veze právě tam. Třeba by během lynčování konečně pochopil, o co u většiny z nich jde. Už to pozvolna ukončím. Jen ještě drobná historická vsuvka týkající se naší migrace.

Ano, docházelo k ní v průběhu staletí. Obvykle při změně panovníka, nebo vládnoucí kliky. Pozastavím se jen u pobělohorskému odlivu obyvatel, především kvůli rekatolizaci. Tehdy se opravdu odcházelo kvůli náboženství a přesvědčení. Ti lidé šli do jiné země, která byla co se jejich vyznání týče, přinejmenším tolerantní. Tehdy migrace znamenala přesně pravý opak než dnes. Ti, kteří odcházeli, šli kvůli přesvědčení za nejistou budoucností. Nemohli vzít všechno a museli opustit své domovy s tím co se dalo. Odcházeli s vědomím, že je čeká dřina a tvrdá práce, včetně nepříliš vstřícného přijetí. Za hranicemi se nežilo líp než u nás. Ale dnes je to všechno jinak. Obráceně. Mám pocit, že dnes jdou především, aby pracovat pokud možno nemuseli. Bohužel. Za komančů to bylo taky víc pokrokové a abych zůstal u pana Pelce, hrdina Olin se taky nehrnul za prací. Vyšší životní úroveň bude vždycky přitahovat především ty, kteří chtějí všechno zadarmo.

Tak takhle to vidím. Je to hodně zjednodušené a zkrácené, ale nemá cenu psát víc. Snad mi někdo porozumí.

A skončím u Harryho Pottera. A doufám, že lidé podobně přehodnotí, jako Brumbál, jak by to mělo být s pomáháním. ( omlouvám se, pokud to nebude přesné, nechce se mi to hledat)Na začátku bylo řečeno, že v Bradavicích se dostane pomoci každému, kdo o ni požádá. Albus to později řekl, podle mě, mnohem líp.

„Pomoci se dostane každému, kdo si ji zaslouží...“