- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Je mi to líto, ale je to tak. Snímek Oko nad Prahou Olgy Špátové je ten nejméně zdařilý dokument, jaký jsem za posledních pár let viděl. Na čsfd.cz jsem mu dal jen dvě hvězdičky z pěti, což je snad úplně nejhorší hodnocení, jaké jsem kdy udělil za posledních pár let, co svoje filmové zážitky svěřuju blogu.
Po pravdě, on to není dokument; je to politická agitka, ze které jasně čiší jediné: ti, kdo nebohému Janovi nechtěli povolit postavení jeho knihovny, jsou špatní, tak to prostě je a o tom se nebude diskutovat. Kdyby ještě existoval nějaký festival propagandistického filmu, Olga Špátová by si jistě zasloužila Řád Klementa Gottwalda za aktivní přístup k filmové tvorbě.
Mrzí mě to. Laciná propaganda dobré věci neposlouží.
Sám jsem zastáncem projektu Kaplického knihovny, moc by se mi na Letné líbila. Jenže způsob, jakým za ni Špátová bojuje, je absolutně špatný: z filmu čpí, co si autorka o věci myslí, ani trochu se nesnaží zjistit názory druhé strany. Spíš se snaží ukázat je ve špatném světle, aby bylo jasné, koho máme z Kaplického nezdaru vinit.
Mně je jasné, že se těžko zpracovává téma, na které máte vlastní názor. Možná by ale bylo fér buď dokument vůbec netočit, nebo jasně přiznat svoji zaujatost. Víc než dokumentární film se nakonec režisérce podařilo natočit druhořadý odvar love story o architektovi, kterému všichni ubližují.
Jedno se ale musí uznat: když na Oko nad Prahou nekoukáte jako na dokument, Špátová si umí pohrát s výstavbou příběhu. Nápaditý střih podbarvuje působivá hudba.
Jenže to je trochu málo. Kaplického knihovna by byla fajn a já věřím, že se jí dřív nebo později dočkáme. Kdyby ale nevznikl tenhle angažovaný dokument, zase tak moc by se nestalo.
Další články autora |