Prezidenta republiky volí Parlament na společné
schůzi obou komor, říká Ústava naší republiky. Kdo volí, tedy víme, nevíme však,
jak mají dotyční volit. Tajně nebo veřejně? Pro naše zákonodárce téměř
hamletovsky nepřekonatelný problém.
Zdroj: Internet, autor neuveden
Jedni chtějí volbu tajnou – údajně proto, aby mohli poslanci a senátoři volit svobodně a beze strachu. A nutno podotknout, že po zkušenostech z Paroubkova honu na dva konstruktivní poslance Melčáka s Pohankou (nebo proradné poslance - to podle toho, z které strany se na to zrovna díváte), se není ani čemu divit.
Druzí naopak chtějí volbu veřejnou a přidávají svůj důvod - občané, za něž jejich poslanci a senátoři prezidenta volí, mají přece právo vědět, jak tito zvolili. A nutno dodat, že mají taky pravdu.
A teď babo raď! Celý spor okolo způsobu volby dnes dokonce dospěl až tak daleko, že hrozí vyústit ve vládní krizi. Alespoň tak pohrozil na Zelené moc rozzlobený premiér Mirek Topolánek. Jestli se prý nepřidají k tajné volbě, vyhodí je z vlády. Sebevědomý Martin Bursík aby se tak na stará kolena ještě naučil hrát poker, aby rozeznal, zda to Topolánek myslí vážně, nebo jen blufuje.
Nevím, jak Martinovi Bursíkovi poradit, poker není má doména, ale jedno řešení by tady bylo. Celá tato tragikomická parlamentní fraška mi silně připomíná známou scénku z Menzelova filmu Slavnosti Sněženek, kde se myslivci nemohli domluvit, zda chtějí divočáka s šípkovou omáčkou nebo se zelím.
A tentýž film mě vlastně dovedl i k vyřešení zdánlivě složité otázky.
Vážené poslankyně, poslanci, senátorky a senátoři, když se tedy nedokážete sjednotit, tak proč to tedy neudělat podle přání každého jednoho poslance, senátora zvlášť? Kdo bude chtít, ať volí tajně a kdo ne, nechť volí veřejně. Půlka se zelím, půlka s šípkovou. No řekněte, copak máme těch problémů na světě málo? Ať se každý rozhodne dle svého svědomí a tedy i v souladu s Ústavou. Nejen koho, ale i jak.
