Lisabonská smlouva suverenitu de facto zvyšuje

Prezident Klaus se pustil do další bitvy ve svém svatém tažení proti Evropské unii. Tentokrát na půdě Ústavního soudu.  V této bitvě by rád zasadil smrtící ránu  Lisabonské smlouvě. Bez ohledu na skutečné motivy tohoto prezidentova konání, je jeho boj obdivuhodný a pro veřejnost, nejen naši, tentokrát veskrze pozitivní. Proč?

Poslední bitva vzplála?Autor: Denik/ Jiri Salik Sláma

1. Ukazuje na dobrou úroveň demokratické diskuse v EU, kde nikdo není umlčován.
2. Verdikt Ústavního soudu, ať už bude jakýkoliv, nám přiblíží odpovědi na tolik omílané otázky o státní   suverenitě a svrchovanosti, jež nám EU podle odpůrců LS tolik krade a bude krást tak dlouho, dokud se nerozpustíme jako kostka cukru v kávě byrokratického mocipána v Bruselu.

Jak to tedy je s tou státní svrchovaností a suverenitou?

Zkusme se nad těmito pojmy, jež tak úzkostlivě chrání nejen naše Ústava, zamyslet sami svým selským rozumem.

Prezident tvrdí, že přijetím LS (nebo jakéhokoliv jiného podobného dokumentu, nedělejme si iluze) o suverenitu přijdeme zcela zásadně a založil na tom celou svou dnešní řeč u Ústavního soudu. A tu je kámen úrazu jeho uvažování. Klaus totiž uvažuje pouze v intencích SUVERENITA buď to JE, nebo NENÍ vůbec. Bere ji jako normu, která je splněna nebo není splněna. (Pozn. autora – toto není z mé hlavy, ale z hlavy bývalého ústavního soudce Vojtěcha Cepla).

Tedy nula nebo jednička - nic mezitím! Ale to je, od prezidenta veliký foul v jeho argumentaci. Státní suverenita není žádný dvoustavový aribut, ale je to, zvláště pak hlavně pro malé země, jen jakýsi abstraktní pojem ve smyslu společenského principu, který může být naplňován v určité míře v celé své škále od 0 do 100%. Princip, ke kterému se můžeme jako stát blížit či se od něj vzdalovat. Ostatně stejné je to i s ostatními podobnými společenskými atributy, jako jsou např. pojmy demokracie či svobody.

Pro správné pochopení si rozdělme státní suverenitu na tu de iure a na tu de facto. Za první republiky jsme jistě měli v podstatě stoprocentní státní suverenitu. Že to byla suverenita jen na papíře, tedy de iure, nám okolní silné mocnosti ukázali de facto na podzim 1938 v Mnichově.

Dnem 1. 5. 2004, tedy dnem našeho vstupu do EU jsme opravdu de iure ztratili část své suverenity. Tady se nabízí otázka proč prezident už tehdy nebil na poplach ohledně ztráty státní suverenity. Podotýkám, že tento vstup byl dobrovolný a byl podložený referendem. Přístupovou smlouvu za ČR podepisoval v Aténách spolu s tehdejším premiérem Vladimírem Špidlou právě prezident Václav Klaus.

Jako protihodnota nám bylo umožněno podílet se společně s ostatními zeměmi na řízení a chodu celé Evropy, na jejím dalším směrování, na jejím fungování. Tím se nám naše státní suverenita, myslím nyní tu de facto, značně zvýšila. Mám na mysli suverenitu faktickou, povýšili jsme ji totiž do světového měřítka, byť ve společnosti ostatních členů. O tom se např. Albánii, se svou, na papíře jistě stoprocentní, suverenitou, může jen zdát.

A že Lisabonská smlouva EU opravdu mění směrem k akceschopné integrované Evropě? Ano, to je pravda, ale to jsme věděli již při vstupu do ní a k tomuto trendu jsme se při tomto vstupu dokonce zavázali. Tento trend je nyní také přáním minimálně 25 zemí EU. Pokud budete argumentovat, že je to přáním jen jejich politických nezodpovědných elit, pak doufám, že nespokojení občané v těchto zemích  tyto elity při nejbližších volbách smetou do zapomnění a přitom hlasitě a rozhodně svůj požadavek ohledně dalšího směrování EU také vysloví.

A tak, ať už dopadne rozhodnutí našeho Ústavního soudu o LS jakkoliv, bez ohledu na to, zda nakonec bude LS v Evropě přijata či nikoliv, jedno je jisté: Proces sjednocovaní Evropy se nezastaví. A my se tohoto procesu buď budeme chtít zúčastnit, anebo v opačném případě z EU dobrovolně a se ctí plně suverénního státu vystupme.

Informační dodadek:

Doplněno dne 26. 11. 2008, 11:47

V čase: 26. 11. 2008, 10:00:58 přednesl předseda Ústavního soudu JUDr Pavel Rychetský následující rozhodnutí Ústavního soudu České republiky:

„Lisabonská smlouva pozměňující smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství v článcích 2 odst.1 dříve 2a odst.1, v čl. 4 odst.2 dříve odst. 2 písm. c, v čl. 352 odst. 1 dříve 308 odst. 1, v čl. 83 dříve čl. 69b odst. 1 a 216 dříve 1881 obsažených ve Smlouvě o fungování Evropské unie a v článcích 2 dříve 1a, 7 a 48 odst. 6 a 7 obsažených ve smlouvě o Evropské unii a Listina základních práv Evropské unie nejsou v rozporu s ústavním pořádkem.“

__________________________________________________________________________________

Dodatek 2:

Doplněno dne 26. 11. 2008, 12:37

Protože jsem byl mimo jiné za své tvrzení, že LS může znamenat posílení naši svrchovanosti, v diskusi pod článkem označen takto, cituji anonymního pisatele: " - to může tvrdit jen nebývalý blb, který smlouvu ani neviděl", dovoluji si zde odcitovat soudce Ústavního soudu JUDr Vojena Güttlera z dnešního odůvodnění nálezu ÚS:

„Z uvedených úvah lze tedy dovodit, že přenesení určitých kompetencí státu, které vyvěrá ze svobodné vůle suveréna a bude nadále vykonáváno za jeho účasti předem dohodnutým kontrolovaným způsobem, není pojmovým oslabením svrchovanosti, ale může naopak ve svých důsledcích znamenat její posílení ve společném postupu integrovaného celku.“

Upozorňuji, že článek jsem napsal včera pozdě večer a zveřejnil jej více než půl druhé hodiny před vynesením rozhodnutí o nálezu ÚS ve věci LS.