Kdo může za Paroubkův pád?

Paroubkova hvězda, ač zatím zdá se, září stále jasně, se ve skutečnosti neochvějně blíži ke svému obzoru a, jak vše nasvědčuje, definitivně zapadne na sjezdu ČSSD na jaře příštího roku. A proč na tom našem nejvyšším politickém nebi zářila relativně tak krátkou dobu? Podezíravý a v neustálou konspiraci věřící šťourala by se možná zeptal: „Kdo za tím stojí?“ Odpověď je jednoduchá. Není to Topolánek ani nikdo jiný z bývalé opozice, ba dokonce ani dnes již legendární Kubice, na kterého Paroubek sváděl snad veškeré své neúspěchy. Může za to člověk jediný, a tím je sám Jiří Paroubek. Proč?

Důvodů je samozřejmě více, za klíčové však považuji dva.

První Paroubkovou hrubou politickou chybou paradoxně byla jeho snaha o sjednocení své strany. Ano, v době, kdy ji Paroubek přejímal a kdy díky jeho šílenému předchůdci, řečeno slovy Karla Kryla, ryli Sociální demokraté držkou zemi, to opravdu potřebovala jako sůl. Její preference se řítily dolů a zoufalý sociálně demokratický volič se rozutíkal, tu ke komunistům, tu k ODS, to podle toho, jestli byl svou náturou víc doleva nebo doprava.

Paroubek svůj úkol splnil na jedničku, zatoulané ovečky přivedl zpět do sociálně demokratické ohrádky a stranu konsolidoval. Jenomže potom to s tou svou jednotou pořádně přehnal. Ve straně zavedl nebývalý stranický dril a vládu jednoho muže. Jeho pojetí jednoty by mu na sklonku devadesátých let zřejmě záviděl i Václav Klaus se svou armádou ukázněných modrých „svazáků“. Jenže to, co možná funguje v totalitním systému s vládou jedné strany, v demokracii dlouho fungovat nemůže, naštěstí.

Stejně, jako se o tom přesvědčil Klaus a svou stranu musel předat v tomto smyslu mnohem demokratičtějšímu Topolánkovi a raději se jal zabývat tím, co mu jde mnohem lépe a usadil se na Hradě, přijde na to jednou i Paroubek. Vlastně je dost pravděpodobné, že na to už přišel, jenže k jeho smůle příliš pozdě, jeho pád je již totiž nevratný.

Druhou hrubou chybou Jiřího Paroubka pak byla jeho sázka na komunisty. V zemi, kde komunisti nenechali 40 let kámen na kameni, se možná tu a tam s nimi mluví a tu a tam se od nich i něco koupí, třebas prezidentské hlasy, že? Ale nevládne se s nimi! To je v těchto zeměpisných šířkách naštěstí stále ještě, mírně řečeno, neslušnost. Pravidlo účelu světícího prostředku se sice v naší politické kultuře nebývale rozmohlo, ale vše má své meze a Paroubek je překročil.

Jeho výmluva, že mu v daném politicky silovém rozpoložení přece nic jiného nezbývalo, neobstojí. Není to totiž pravda. Vždy je tady možnost slušné a odpovědné opozice. Vykládejte tahle slova ale někomu, kdo se právě zabydlel ve Strakovce a nasál tam tolik omamnou vůni moci.

A kdo bude nástupcem Jiřího Paroubka? Ať již to bude kdokoliv, přejme mu, aby si vzal z příběhu svého předchůdce náležité poučení a uvedených chyb se vyvaroval. Bude to ku prospěchu jak Sociální demokracii, tak i celé zemi.