Znásilnění v manželství vs. odmítnutí sexu: co je horší zločin?

Znásilnění ženy je obecně pokládáno za mimořádně odporný zločin. Oprávněně. Ale proč není trestné odmítnout sex muži? Že jsou ty věci naprosto nesrovnatelné? Možná ani ne. Škoda je dost podobná...

Představte si, že nějaký úchyl přepadne ženu v lese, přiváže ji ke stromu, strčí ji do ucha prst a chvíli s ním bude kvedlat. Nebo se jí bude pár minut šťourat v nose. Jak velkou škodu způsobí a jak velký trest si zaslouží? Při psaní tohoto článku jsem opakovaně na sobě vyzkoušel oboje mučení a zdá se mi, že to nejsou činnosti, kterými lze způsobit vážnější nebo dlouhodobou újmu na zdraví. Leda že si úchyl zapomene ostříhat nehty.

Nejsem právník, ale odhaduji, že za podobný zločin by náš hypotetický zločinec nevyfásnul ani podmínku. A teď se ptám: proč kvedlání jiným výrůstkem v jiné dírce je o tolik horší? Jak mi dosvědčí každá dospělá žena, je to mnohem přirozenější než šťourání v nose. A příslušné sliznice nejsou jako pneumatiky, není třeba se obávat, že se častým používáním sedře dezén.

Ovšem přestože skutečné fyzické poškození je při samotném sexu spíše malé nebo vůbec žádné, podle zákona si to zaslouží stejný trest jako zabití jiného člověka. Co? Ano, za znásilnění je taxa dva až osm let, za zabití tři až osm. Cože??? Co nám tím vlastně ženy říkají? Že ten jeden malý otvor je pro ně prakticky jako celý jejich život? Použít jednou a umřít? Po století těžkých emancipačních bojů nás ženy konečně přesvědčily, že nejsou jen stroje na sex a rození dětí, že jsou stejné lidské bytosti jako muži – aby z hlediska zákona bylo nepovolené použití příslušných sliznic postaveno na stejnou úroveň jako vzít někomu život??? Vskutku nepochopitelné!

Podívejte, já chápu, že ženy jsou držgrešle a nerady dávají zadarmo. Ehm, promiňte ten dvojsmysl, chtěl jsem říct: nerady dávají zadarmo COKOLIV. Ovšem na to je lehká odpověď: soudní znalec by měl být schopen odhadnout podle věku a přitažlivosti ženy (a odpudivosti a majetku muže) ušlý zisk, tj. průměrné náklady muže spojené se získaním sexu – všechny ty kytky, sklenky, večeře, dárky a dovolené, o které byla žena připravena – a podle toho ji přisoudit za znásilnění spravedlivé odškodné.

No už vás přímo slyším, jak křičíte něco o psychické újmě. Dobře. Chápu a souhlasím. Psychická újma se měří nejhůř. Rány na duši, ty se hojí nejdéle. Na tom se shodneme. Ale v tom případě mi vysvětlete, jak je to s tím znásilněním v manželství. To je úplně stejný trestný čin jako každé jiné znásilnění. Duševní utrpení znásilněné ženy chápu. Ale zamyslel se někdo nad utrpením mužů, kteří byli vehnáni do takové situace?

Muž má chuť na sex a jeho vlastní manželka ho odmítne. Možná je v televizi seriál, možná ji bolí hlava, možná ho chce jen vytrestat, že se usmál na sousedku nebo že neumyl nádobí. Na důvodech nesejde – přemýšlí vůbec někdo, jak se cítí odmítnutý muž? Odmítnutý ženou, kvůli které se tenkrát v kostele nebo na radnici vzdal všech ostatních žen světa? Definitivně a na celý život?

Co mu tím vlastně žena říká? Že už ji vůbec nevzrušuje? Že je starý, tlustý, plešatý, ošklivý? Že už není sexy? Že už je dobrý jen na to, aby pravidelně domů nosil výplatu? Divíte se, že se pak muž cítí zbytečný, uražený, pošpiněný? Divíte se, že trpí jeho ego? Chápete, jaký to zanechá hluboký šrám na křehké mužské duši? Muž si v sobě ponese následky na celý život. Jeho sebedůvěra bude navždy narušena. Do smrti si ponese na čele cejch “Odmítnutý chlap”. A další psychické problémy a na ně navazující komplikace na sebe nenechají dlouho čekat: rozpad vztahu, ztráta práce, alkoholismus, násilnické sklony...

Jen málo lidí si změní pohlaví, takže je velmi těžké srovnávat psychickou újmu ženy při znásilnění a psychické utrpení muže, kterého odmítne vlastní manželka. Ale myslím, že je čas na trochu spravedlnosti. Navrhuji zavést do našeho právního řádu nový trestný čin. Se sazbou jako za znásilnění. Je třeba, aby zákon konečně začal chránit i nás, muže.

Bude se jmenovat odmítnutí sexu. Dva až osm let nepodmíněně.