Pomoc! Chodím s nájemnou vrahyní!

Na první schůzce mi odmítla říct, co dělá. Prý by se mi to nelíbilo. Vyděsila mě tím - co když je to lehká žena?

Podívejte, já jsem hodně tolerantní chlap. Ledacos vydržím. No ale nějaká sexuální pracovnice? Co už by mohlo být horšího? S nějakou lehkou ženou bych nikdy nechodil! Tak hrozně na tom přece nejsem!!!

Nejsem rozhodně žádný maloměšťák, ale nikdy bych nesnesl pomyšlení, že moje holka ukazuje kozy po zaplivaných čtyřkách. Nebo roztahuje nohy a předvadí sliznice pro nějaké pitomé pánské magazíny. Nebo dokonce - nedejbože! - dochází na nějaký privát a vystavuje se tělesným tekutinám nějakého tlustého starého slizkého idiota! Blé!!!

Že by figuru na takovou práci určitě měla, to jsem samozřejmě věděl od samého začátku. Seznámení v sauně má prostě svoje špecifiká. Nikdy pak už nemůžete tvrdit, že kupujete zajíce v pytli. Na její figuře nebyl ani gram, co by tam být neměl a rozhodně ani gram ničeho důležitého nescházel. A všechny ty gramy na těch správných místech.

Ale proč mi sakra neřekla, co dělá? Takhle mě nechat se zžírat. Byla chytrá, příjemná - doprčic, tak za jaké zaměstnání se česká žena ještě dnes stydí? Na hajzlbábu fakt nevypadala. Mohla by pracovat třeba na berňáku? Nebo jako revizorka MHD? To přece jen zas taková ostuda není. Vrtalo mi to hlavou snad dva týdny, ale kromě všemožných sexuálních řemesel mě prostě žádná tak hrozná práce nenapadla. Až včera najednou... ale abych nepředbíhal.

Párkrát na poslední chvíli zrušila rande, že ji do toho něco vlezlo. Jako minulou středu. Šel jsem nakonec s Robertem do kina na ty nájemné vrahy a nějak mi to začalo vrtat hlavou. Začal jsem něco tušit. A když jsem si pak hned ráno přečetl, že podnikatel vybouchl za jízdy v autě, všechno mi to najednou došlo: je to nájemná vrahyně!!! Zděšen jsem si prošel iDnes: Podsvětí si vyřizuje účty! Zastřelen před svým domem! Ohořelé tělo v lese! Střelba v centru Prahy! Jeden titulek horší než druhý. Hrůza!

Termíny se skvěle kryjí s našimi zrušenými schůzkami. Přímo ji vidím, jak celé dny číhá na tu správnou příležitost a když konečně přijde, musí rande s Adamem a jiné krotké zábavy prostě stranou. Práce je vždy na prvním místě. Profesionálka!!!

Teď už to všechno konečně dává smysl: vysportovaná figura, neustále tajnosti a mlžení, změny na poslední chvíli. A já jsem ztracen. Začalo mě děsit, kdy mi příště zavolá. Protože já vím, že nedokážu udržet tajemství. A ona to to na mě hned pozná. V první minutě bude vědet - že já vím. A profesionální vrahyně nikdy nenechávají svědky! Alespoň ne živé...

Nedokážu se ani vymluvit z rande. Jednou nebo dvakrát se můžu hodit marod, ale pak jí to určitě dojde. Má můj telefon. Ví, co dělám a jak se jmenuji. Najít mě bude hračka! A pak adieu, nadějný blogře Adame Michale!

V práci se flákám. V noci nespím. Nejím, přestal jsem se i mýt. Nikam nechodím, jen hypnotizuju ten zatracený telefon. Jako odsouzenec v cele smrti, jako nemocný, co už pro něj není lék, smířený s osudem tu čekám až zazvoní - a na displeji bude Martina. Vím, že to bude můj konec.

Pokouším chabě sám sebe přesvědčovat, že si to jen namlouvám. Že jsem si to jen vymyslel. Že dělá třeba něco naprosto nevinného - ale fakta jsou proti mně. Jak se nikdy nemodlím, poslední dva dny mě pořád dokolečka napadá jediná myšlenka:

Bože, prosím, moc prosím, ať je raději lehká žena...