Žena, nůše, píseň, kost – opatrně s tou modernizací!

“Nůše” se tuhle změnila na “růži”. Prý dětem už nůše nic neříká. Tak nám do nového roku přeji, aby se vzory brzo nemusely zase aktualizovat. Třeba na “bída, nouze, tíseň, zlost”...

Nový rok je tady a my – jako každý rok – plánujeme změny. Budeme hubenější, zdravější, krásnější, střízlivější, bohatší – a kdo ví, někdo třeba i pracovitější. Nebo dokonce poctivější.

Někdo si v novém roce častěji vrzne, někdo přestane hulit, někdo si dá sakra bacha na skryté magnetofony. Náš život se zase o kousek změní. A náš milovaný jazyk se mění spolu s ním.

Ach, češtino ty naše sladká! Žena, nůše, píseň, kost. Vzory, které se všichni školáci v Česku učili, aby je už nikdy, ale opravdu nikdy v životě nepoužili – ledaže by se z nich stali učitelé a vtloukali je pak do hlav dalším generacím nešťastných školáků. Zato si je všichni o to lépe pamatujeme. Možná svým dětem nepomůžeme s množinami a s internetem, ale vyjmenovaná slova a ty staré dobré vzory – ty je prozkoušíme natotata.

Ovšem pozor! Při poslední reformě pravopisu byla nůše zrušena. Taková zrada! Stará dobrá nůše sloužila poctivě tolik let tolika generacím a najednou letěla na smetiště dějin. Obratem ruky byla vyměněna za růži. Prý “dnešní děti už ani neví, co to ta nůše je”. I vzory je prý třeba aktualizovat. Aby jako držely krok s dobou. Nebo alespoň takové bylo tenkrát oficiální odůvodnění. Inu, možná, možná...

Ale když se teď koukám kolem, víc věcí by potřebovalo aktualizaci. A odpusťte mi, že neprovozuji povinný novoroční optimismus. Protože pokud doopravdy budeme používat jen ty skutečně aktuální výrazy, takové ty, co všichni znají a co každodenně používají, aby se nám ty vzory trochu... nezvrhly.

A tak vám, drazí čtenáři, do nového roku přeji, aby brzo nebylo třeba žádné další reformy pravopisu. Pryč s frustracemi – nechť mužům v novém roce netvrdnou jen játra! Pryč s depresemi – nechť ženám nevlhnou jen oči! A ať se nám ty naše děti za pár let opravdu neučí jako aktuální vzory namísto “žena, růže, píseň, kost” – jakže jsem to psal v tom perexu? – “bída, nouze, tíseň, zlost”...

P.F. 2011 AMF & VCH