Rybáři mají svoje místo, kde zaručeně berou, houbaři zase tajný kout, kde vždycky rostou. A já nedávno objevil místečko, kde je takových nerozmnožených osmatřicítek, až jednomu přechází zrak!
Mám moc rád osmatřicítky! Ale počkejte! Nemyslím ani Colty, ani šatičky na skok od vytoužené dámské velikosti, ani boty pro dámy s nohou větší než Sněhurka. Dokonce nemyslím ani na nápoje s příslušným obsahem alkoholu. Dnes mluvím jen a pouze o všech těch úžasných dámách – s ročníkem narození 1973!
Rozumějte mi dobře – já přece rád i ty mladší. Opravdu nemám nic proti křehkému masíčku, co se přímo na jazyku rozplývá. Mmmmm! Vždyť taková mlaďoučká křepelička je skutečná lahůdka. Už se mi sbíhají sliny! Jednou za čas je to úplná bomba! Ale cožpak to chlapa může opravdu uspokojit? Vždyť je to stěží jen takový předkrm. Zato pořádný kus masa, pěkně uzrálý, zkušeně připravený a pečlivě servírovaný – to už je fakt něco!
No a zrovna ty nerozmnožené osmatřicítky, pánové, ty mají přesně tu správnou kombinaci zralosti, 25 let zkušeností s přípravou na chlapy a co ty dokážou pak naservírovat... no paráda!
Ruku na srdce, drazí čtenáři, vždyť balit osmnáctku je jako shánět nejnovější iPhone. Jeden se ztrhá, běhá jako blázen a furt jen nějaké sliby a rezervace. A hlavně pořád nějaké zálohy. A pak stačí troška smůly a – ups! – s vaší vysněnou hračkou se najednou mazlí někdo jiný. Prý, zkuste zase příští týden. Snad. A k tomu všemu zaplatíte pěkný ranec.
No a ty osmadvacítky, to je zase takový tanec v minovém poli. Ty mají zrovna svoje množící pudy rozžhavené do běla a ve vteřině budete na kolenou s prstenem v ruce, ani si nevšimnete jak. A taky riziko zapomenutí na ranní prášek je tak nějak přivelké, taková osmadvacítka vám otěhotní hned jak ji rozepnete podprsenku! No prostě pokud zrovna nesníte o domečku na předměstí, netoužíte po návštěvách tchyně s kyticí v ruce a ještě byste rádi chvíli odkládali kurz přebalování, na osmadvacítky si raději nechte zajít chuť.
Zato, pánové, neprovdané a nerozmnožené osmatřicítky, to je přímo báseň! Pořád ještě pěkné a navíc vždy tak pečlivě udržované. Už se nemusíte, loket na loket, prodírat davem konkurentů. Naopak, dámy se na vás nejen usmějí, ale klidně si rovnou i přisednou. A ohledně množení se jich už zmocňuje taková příjemná rezignace. Těhotenské lacláče už přešily na domácí kalhoty a mají klídek. Jasně, že se těší, ale žádné třeštění přece – až to přijde, tak to přijde...
Nerozmnožené osmatřicítky jsou prostě ideální. Namísto dlouhých front je to spíš sobotní nákup v obchoďáku. Samé příjemné úsměvy, všude se nabízí skvělé akce a ochutnávka na každém kroku. Něco si kupte a hned je tady dárek zdarma. No a stačí si jen popovídat, projevit trochu zájem a dá se zařídit i zkušební jízda. A ještě dostanete kafe!
Trošku si z vás utahuji, dámy, viďte. Inu, tak to bývá: v osmnácti jste dělaly s rozmnožováním příliš velké drahoty. V osmadvaceti jste byly do toho rozmnožování zase až moc žhavé... A až teď v osmatřiceti, když už máte občas pocit, že vám pomalu ujíždí vlak, konečně objevujete tu prastarou pravdu o zlaté střední cestě. Tak to chodí. Ale nic si z toho nedělejte.
I kdyby nikdo jiný na celém světě, já vás vždy budu milovat – moje drahé osmatřicítky!
