Mačetové blues aneb české multikulti jak vyšité!

Někdy si Džamál zajde k nám na kafe, někdy si my zajdeme k Džamálovi na hašiš. Prolínání různých kultur a ovlivňování se navzájem je prostě úžasný zážitek.

Třeba jak se zastavil tuhle v neděli odpoledne soused z přízemí. Je to hroznej sympaťák, kluk jeden Eskymácká ušatá! Nabídl jsem mu, jak se sluší a patří podle jejich zvyků, manželku a udělal jsem mu tím prý velkou radost. Mařena pak byla sice celé odpoledne trochu pobledlá a nechtěla ani večeři, ale co se diví. To je přece každému jasné, že když je kolem mínus třicet, nelze se mýt každý měsíc a když se někdo živí jen rybama a rybím tukem, bude mít trošíčku jiný pach než my Evropani.

Ale je to holka šikovná. Prý už umí zadržet dech na skoro dvanáct minut a pořád se ještě zlepšuje. Vykládala mi to minule, jak jsme poráželi toho bezďáka. Čekali jsme zrovna návštěvu Papuánců ze třetího patra a plánovali jsme večer na zahradě nějaké grilování. Pamatuju si, jak jsem za nic na světě nemohl v celé Praze sehnat originální kejty z Papuánců. Nakonec jsem vzal zavděk jedním bezdomovcem, ti jsou k sehnání všude, ale strašně jsme se s Mařenou báli, jestli jim běloši budou chutnat. Nakonec to dopadlo dobře a všichni si šli dvakrát přidat. Byl to moc povedený večer.

Víte, při výměnách kultur je také důležité kromě vzájemného respektování se od sebe také učit. Třeba jako náš Pepíček. Je teprve ve třetí třídě, ale jak zjistil, že si Anička ve školce hrála s Honzíkem Novákem z druhého patra na doktora, neváhal, vzal mačetu a šel bránit čest naší rodiny. Stejně jsem ty Nováky nikdy neměl moc rád.

V druhém patře ve volném bytě po Novácích teď bydlí jedna rodina z Korsiky. Jsou sice trošku hluční, ale to víte, sedmnáct dětí je sedmnáct dětí. Zato Francesco je kus chlapa. Ten snad dokáže zařídit úplně všechno. Jak to jen ten chlap dělá? Třeba jsem si mu jen tak na schodech postěžoval, že mám starosti s památkáři kvůli té renesanční fasadě a že už tři roky nám nechtějí povolit přemalovat dům na růžovo. Francesco druhý den prostě přišel a položil beze slova povolení na stůl. Netuším sice jak to udělal, ale tuhle jsem si všiml, že šéfovi památkářů teď schází dva prsty a taky nedávno začal trochu koktat. Tak vidíte – máme se od těch jižanů dost co učit, že? To my Češi to s úřady moc neumíme.

Ale je taky pěkné koukat se, jak se ti cizinci učí od nás. Vždy když se dívám, jak si naproti U lucerny dává Eskymák s Papuáncem čtrnáctou desítku a tím svým kouzelným přízvukem hulákají u fotbalu “Ty zmlde! Ty pískej ladči oklesní pržebol!”, vím, že česká kultura se ve světě nikdy neztratí.

Kašlete na drobné rozdíly mezi lidma, ty se stejně brzo smažou. Vevnitř jsme stejní a zvenku budeme brzo stejní taky.

Jak to říká pěkně česky Džamál: Jednou mě zavřou až zbělám...