Veselé velikonoce
O práci to ale dneska nebude, nebojte se - jsou svátky a to má člověk odpočívat. Že se blíží velikonoční svátky poznám vždy neochvějně podle toho, že jednak rozkvete zlatý déšť a jednak strom, který nazývám sakurou, ale co to je doopravdy, netuším.
V paměti mám dokonce dvoje velikonoce.
Ty první byly poněkud pracovní.
Ty první jsem totiž strávil někdy z kraje sametové revoluce u bratra na chatě. Bratr tehdy začínal s rozsáhlejšími úpravy chaty, kterou těsně před revolucí koupil. Byl jsem hanebně nalákán na strávení velikonočních svátků na chatě - ve skutečnosti to byl pracovní tábor.
Naším úkolem bylo vykopat hezký kus hlíny před chatou, aby se zde vytvořilo místo k posezení a navézt tuto hlínu za chatu - na dost silný svah, kde se tedy naopak měla vytvořit teráska. Na foto pak vidíte částečně výsledek v pravém dolním rohu chaty, ten vyčnívající kousek obehnaný zídkou.
Bohužel ony velikonoce nepatřily k těm, kdy by převládalo pěkné počasí. Po celé tři dny neustále drobně mžilo. Už to samo o sobě dělalo přepravu nakopané hlíny poněkud nebezpečnou. Významnou měrou k tomu ale přispívalo to, že ta hlína je silně jílovitá. V praxi to tedy probíhalo tak, že mi bratr naložil nakopanou hlínu. Já jsem se otočil a s těžkou japankou sjížděl po deštěm zmáčených prknech s drobnými jílovitými kousky. Po 2 metrech jsem vybíral ostrou zatáčku do půlmetrového kopce, abych se dostal do prostor budoucí terásky. Tady jsem značně ztěžklý náklad vyklopil a vrátil se zpět...
A tak to šlo celé tři dny. Výsledek můžete vidět po pozdější finální úpravě. Přemisťovali jsme zeminu objemově zhruba od stolku k trámové zídce a to mám ještě dobré dva metry prostoru při focení za zády Nebyly to zrovna ideální velikonoce. A od té doby bratrově chatě nekompromisně přezdívám souostroví Gulag.
Každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán.
"Odveta" přišla doslova o pár let později. Vděku jsem se totiž příliš nedočkal. Svoji druhou švagrovou mám rád. Ale měla bohužel počátkem 90. let těžké období v životě, kdy jí poněkud "zatápěly" její vlastní dospívající děti a tak bývala náladová; často na chatu spíš před problémy utíkala a nestála o to, aby tam byl někdo další. Tak také na jedny následující velikonoce mi zhruba týden před tím volnem batr zavolal: "Hele, já vím, že jsi se na chatě nadřel a že jsme domluvený, že přijedeš na velikonoce ale... Víš, Martine, ona si nepřeje, abys tam jel, že tam bude i tak moc lidí a ona teď nemá nervy v pořádku..."
Že mne to zamrzelo, je slabé slovo.
Ale protože jsem byl od filmu zvyklý, že situace se může náhle změnit i zcela neočekávaným směrem, tak jsem to vzal. Koneckonců, nechtěl jsem ani přidělávat problémy bratrovi, pro nějž její rozmar byl rovněž neočekávanou kopmlikací.
Na druhou stranu se ve mně vzedmul vztek. Protože jsem znal náladovost švagrové, rozhodl jsem se, že si tedy na ten velikonoční víkend seženu nějaký zájezd. A tím to bude vyřešeno! Už jsem totiž měl i tu zkušenost, že švagrová pak sama podobný "zákaz" rušila... a já už jsem o podobnou trapnost nestál. Koneckonců jsem nebyl malý kluk, ale tehdy již pětatřicetiletý chlap. Takže v případě tohoto odvolání by měla švagrová smůlu.
Nějakou shodou okolností v jedné cestovce v centru města nabízeli jednodenní zájezd do Salzburgu. Neváhal jsem ani minutu. /Foto:wikipedie./
Výlet byl pak ve finále jedním z mých nejhezčích cestovatelských i kulinářských zážitků. A to jsem ještě v té době nevěděl, že tam se natáčelo několik záběrů z filmu Sound Of Music, poněkud melodramaticky u nás přeložený jako Za zvuků hudby - což mi nemilosrdně asociuje svazky červené knihovny, které moje maminka ukrývala v prostorách rozkládací pohovky.
Ranni Salzburg nás uvítal mlhou a mně se o to více chtělo na WC; moje biologické hodiny fungují neomylně přesně. Musel jsem ale vydržet až do otevření první kavárny na náměstíčku nedaleko od katerdály. Musle to být na mne věru pohled, když jsem v 7 hodin prosvištěl kavárnou a hnal se do prvního patra na WC. Teprve pak jsem, tuším, zasedl a činil objednávku. Po mém českém pozdravu: Gruẞ Gott asi číšníka omývali, ale pak jsem si objednal kávu a Sachr a vše bylo v pořádku. Tedy skoro. Sachr totiž neměli. Číšník ale pokynul lepé děvě "krev a mlíko", která ke mně přistoupila s podnosem plným různých koláčů. A já si nakonec vybral ten nejlepší: tvarohový s pěnou z bílků.
A takto saturován pak jsem se vrhnul do velikonočích radovánek Salzburgu. Navštívil jsem katedrálu a odnesl si z tamějšího obchůdku nejen kazetu s chármovou hudbou koncertu v katedrále, ale i s Beatles - konečně jsem měl hudbu z filmu Žlutá ponorka! Kdo ty doby nezažil, nepochopí.
Prošel jsem se po báječném velikonočním trhu a mlsal datle, které miluji. Musejí být ovšem opravdu čerstvé a ne ti vysušení zoufalci, které nám servírují naši podnikatelští zelináři z předloňských světových výprodejových zásob - v tenkém plastovém tácku s plastovým napichovátkem.... Schroupal jsem také něco málo pistácií. Ochutnal jsem prvně v životě čokoládobé bombony MozartKugeln a zakoupil jakýsi horský likér doby dárek... Využil jsem uvolňující se "železné opony" a proměnil české koruny za šilinky a rozhodl se, že si dám v místním bufetu ústřice a červené víno.
Což byl pro mne další příjemně šokující zážitek... Ústřice, po spatření je ve vitrince, jsem vzdal, neznaje, jak je otevřít. A tak jsem zamířil k pultíku s vínem objednal si svou chatrnou němčinou dvě deci. Čiščnice mi nalila z lahve asi deci, čímž ji vyprázdnila a pronesla "Moment". Po chvilce se vrátila, pokrčila rameny, jako že další lahev už není a přistrčila ke mně sklenku se slovy: "Gratis." Nevěřil jsem svým uším - to byl pro mne přímo velikonoční dárek! - a víno pak po chvíli vychutnával.
Zbytek ušetřených peněz jsem tedy opět promlsal v datlích a pistáciích... a jak probíhal zbytek zájezdu, se mne neptejte. Jedno vím určitě, že jsem pohrdl návštěvou Mozartova muzea za mastné vstupné, stejně jako stoupání na hrad; hřbitov jsem minul obloukem a odolal jsem pokušení se zeptat, kde tady asi bydlí Lída Baarová?
Zážitek to byl ve finále neuvěřitelný a byly to jedny z mých nejhezčích velikonoc!
A tak vám přeji nejen veselé Velikonoce, ale také spoustu příjemných zážitků a ať vám je nikdo nezkazí svou náladovostí. Koneckonců, velikonoce mají být jen krásné, prosluněné sluncem a zlatým deštěm.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 8
Během měsíčního pobytu v USA na přelomu roků 1991/92 mne čekalo nejedno překvapení. Tentokrát to byla mimo jiné přímo exkurze do Pentagonu!
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 7
Vánoční svátky v USA? - Návštěva pár vánočně vyzdobených míst, ale i jedna společenská událost - to jsou nezapomenutelné věci z mé cesty v prosinci 1991.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 6
Byl první týden v prosinci 1991 a byl předvánoční čas. Můj měsíční pobyt v USA na pozvání známé úspěšně pokračoval. Na nás tehdy nezvykle brzy, ve washingtonských obchodech už naplno zářily vánoce. A nejen tam.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 5
Prosince 1991 a moje měsíční cesta do USA. Pochopitelně: od prvního okamžiku plná zážitků, drobných i větších problémů, jako by mi chtěl Osud říct, že jiné už to nebude. I v případě rozhovoru s naší velvyslankyní v USA.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 4
Tak jsem konečně přistál v USA! Bylo 7. prosince 1991. Imigrační kontrolou jsem prošel, známá si mne převzala na letišti a můj exkluzivní měsíční pobyt mohl začít.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
Nevítají přistěhovalce, jsou xenofobní, řekl Biden o Japonsku a Indii
Americký prezident Joe Biden označil Japonsko a Indii za „xenofobní“ státy, které nevítají...
„Můžete nás grilovat.“ Koalice SPOLU zahájila kampaň u piva a klobás
„Ááá, náčelník přijíždí,“ zahlásil europoslanec ODS Alexandr Vondra. K poděbradské kolonádě, kterou...
Na Plzeňsku hořela hala sklárny, oheň zasáhl třetinu střechy
V Heřmanově Huti na severním Plzeňsku hořelo v areálu sklárny. Podle informací iDNES.cz od hasičů,...
10 nejčastějších podvodů na internetu: Dokážete ochránit sebe i svou rodinu?
V digitální éře, kde technologie proniká do všech aspektů našich životů, se také zvyšuje riziko podvodů. Od falešných e-mailů a inzerátů až po...
- Počet článků 1309
- Celková karma 16,01
- Průměrná čtenost 1151x
Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.
P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.
Seznam rubrik
- Když doma vaří muž
- Tokyo
- Kočičiny
- Osobní
- Zařazené
- Stojí za to
- Zoon Politikon
- Nezařazené
- Cestovatelské nálady
- Drobné postřehy,ne celý článek