Veselé velikonoce
O práci to ale dneska nebude, nebojte se - jsou svátky a to má člověk odpočívat. Že se blíží velikonoční svátky poznám vždy neochvějně podle toho, že jednak rozkvete zlatý déšť a jednak strom, který nazývám sakurou, ale co to je doopravdy, netuším.
V paměti mám dokonce dvoje velikonoce.
Ty první byly poněkud pracovní.
Ty první jsem totiž strávil někdy z kraje sametové revoluce u bratra na chatě. Bratr tehdy začínal s rozsáhlejšími úpravy chaty, kterou těsně před revolucí koupil. Byl jsem hanebně nalákán na strávení velikonočních svátků na chatě - ve skutečnosti to byl pracovní tábor.
Naším úkolem bylo vykopat hezký kus hlíny před chatou, aby se zde vytvořilo místo k posezení a navézt tuto hlínu za chatu - na dost silný svah, kde se tedy naopak měla vytvořit teráska. Na foto pak vidíte částečně výsledek v pravém dolním rohu chaty, ten vyčnívající kousek obehnaný zídkou.
Bohužel ony velikonoce nepatřily k těm, kdy by převládalo pěkné počasí. Po celé tři dny neustále drobně mžilo. Už to samo o sobě dělalo přepravu nakopané hlíny poněkud nebezpečnou. Významnou měrou k tomu ale přispívalo to, že ta hlína je silně jílovitá. V praxi to tedy probíhalo tak, že mi bratr naložil nakopanou hlínu. Já jsem se otočil a s těžkou japankou sjížděl po deštěm zmáčených prknech s drobnými jílovitými kousky. Po 2 metrech jsem vybíral ostrou zatáčku do půlmetrového kopce, abych se dostal do prostor budoucí terásky. Tady jsem značně ztěžklý náklad vyklopil a vrátil se zpět...
A tak to šlo celé tři dny. Výsledek můžete vidět po pozdější finální úpravě. Přemisťovali jsme zeminu objemově zhruba od stolku k trámové zídce a to mám ještě dobré dva metry prostoru při focení za zády Nebyly to zrovna ideální velikonoce. A od té doby bratrově chatě nekompromisně přezdívám souostroví Gulag.
Každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán.
"Odveta" přišla doslova o pár let později. Vděku jsem se totiž příliš nedočkal. Svoji druhou švagrovou mám rád. Ale měla bohužel počátkem 90. let těžké období v životě, kdy jí poněkud "zatápěly" její vlastní dospívající děti a tak bývala náladová; často na chatu spíš před problémy utíkala a nestála o to, aby tam byl někdo další. Tak také na jedny následující velikonoce mi zhruba týden před tím volnem batr zavolal: "Hele, já vím, že jsi se na chatě nadřel a že jsme domluvený, že přijedeš na velikonoce ale... Víš, Martine, ona si nepřeje, abys tam jel, že tam bude i tak moc lidí a ona teď nemá nervy v pořádku..."
Že mne to zamrzelo, je slabé slovo.
Ale protože jsem byl od filmu zvyklý, že situace se může náhle změnit i zcela neočekávaným směrem, tak jsem to vzal. Koneckonců, nechtěl jsem ani přidělávat problémy bratrovi, pro nějž její rozmar byl rovněž neočekávanou kopmlikací.
Na druhou stranu se ve mně vzedmul vztek. Protože jsem znal náladovost švagrové, rozhodl jsem se, že si tedy na ten velikonoční víkend seženu nějaký zájezd. A tím to bude vyřešeno! Už jsem totiž měl i tu zkušenost, že švagrová pak sama podobný "zákaz" rušila... a já už jsem o podobnou trapnost nestál. Koneckonců jsem nebyl malý kluk, ale tehdy již pětatřicetiletý chlap. Takže v případě tohoto odvolání by měla švagrová smůlu.
Nějakou shodou okolností v jedné cestovce v centru města nabízeli jednodenní zájezd do Salzburgu. Neváhal jsem ani minutu. /Foto:wikipedie./
Výlet byl pak ve finále jedním z mých nejhezčích cestovatelských i kulinářských zážitků. A to jsem ještě v té době nevěděl, že tam se natáčelo několik záběrů z filmu Sound Of Music, poněkud melodramaticky u nás přeložený jako Za zvuků hudby - což mi nemilosrdně asociuje svazky červené knihovny, které moje maminka ukrývala v prostorách rozkládací pohovky.
Ranni Salzburg nás uvítal mlhou a mně se o to více chtělo na WC; moje biologické hodiny fungují neomylně přesně. Musel jsem ale vydržet až do otevření první kavárny na náměstíčku nedaleko od katerdály. Musle to být na mne věru pohled, když jsem v 7 hodin prosvištěl kavárnou a hnal se do prvního patra na WC. Teprve pak jsem, tuším, zasedl a činil objednávku. Po mém českém pozdravu: Gruẞ Gott asi číšníka omývali, ale pak jsem si objednal kávu a Sachr a vše bylo v pořádku. Tedy skoro. Sachr totiž neměli. Číšník ale pokynul lepé děvě "krev a mlíko", která ke mně přistoupila s podnosem plným různých koláčů. A já si nakonec vybral ten nejlepší: tvarohový s pěnou z bílků.
A takto saturován pak jsem se vrhnul do velikonočích radovánek Salzburgu. Navštívil jsem katedrálu a odnesl si z tamějšího obchůdku nejen kazetu s chármovou hudbou koncertu v katedrále, ale i s Beatles - konečně jsem měl hudbu z filmu Žlutá ponorka! Kdo ty doby nezažil, nepochopí.
Prošel jsem se po báječném velikonočním trhu a mlsal datle, které miluji. Musejí být ovšem opravdu čerstvé a ne ti vysušení zoufalci, které nám servírují naši podnikatelští zelináři z předloňských světových výprodejových zásob - v tenkém plastovém tácku s plastovým napichovátkem.... Schroupal jsem také něco málo pistácií. Ochutnal jsem prvně v životě čokoládobé bombony MozartKugeln a zakoupil jakýsi horský likér doby dárek... Využil jsem uvolňující se "železné opony" a proměnil české koruny za šilinky a rozhodl se, že si dám v místním bufetu ústřice a červené víno.
Což byl pro mne další příjemně šokující zážitek... Ústřice, po spatření je ve vitrince, jsem vzdal, neznaje, jak je otevřít. A tak jsem zamířil k pultíku s vínem objednal si svou chatrnou němčinou dvě deci. Čiščnice mi nalila z lahve asi deci, čímž ji vyprázdnila a pronesla "Moment". Po chvilce se vrátila, pokrčila rameny, jako že další lahev už není a přistrčila ke mně sklenku se slovy: "Gratis." Nevěřil jsem svým uším - to byl pro mne přímo velikonoční dárek! - a víno pak po chvíli vychutnával.
Zbytek ušetřených peněz jsem tedy opět promlsal v datlích a pistáciích... a jak probíhal zbytek zájezdu, se mne neptejte. Jedno vím určitě, že jsem pohrdl návštěvou Mozartova muzea za mastné vstupné, stejně jako stoupání na hrad; hřbitov jsem minul obloukem a odolal jsem pokušení se zeptat, kde tady asi bydlí Lída Baarová?
Zážitek to byl ve finále neuvěřitelný a byly to jedny z mých nejhezčích velikonoc!
A tak vám přeji nejen veselé Velikonoce, ale také spoustu příjemných zážitků a ať vám je nikdo nezkazí svou náladovostí. Koneckonců, velikonoce mají být jen krásné, prosluněné sluncem a zlatým deštěm.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 13
Měsíc jsem prožil na pozvání známé v USA. To už by si člověk pomalu řekl, že je tady skoro doma. Ale kdepak! Zelenáčem je a greenhornem zůstane! A teprve doma začíná zjišťovat, kde že to vlastně byl.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 12
Na konci měsíčního pobytu v USA na přelomu 1991/92 jsem se konečně dostal do New Yorku. Musel jsem si to tak trochu prosadit. A udělal jsem dobře. Za pár dní jsem toho zažil tolik, co před tím za měsíc. Včetně největšího trapasu.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 11
Blížil se závěr mého měsíčního pobytu v USA, psal se leden 1992. Těsně po Novém roce. Konečně došlo i na moji cestu do New Yorku. Za čtyři dny jsem tu ovšem zažil tolik, jako před tím za měsíc.
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 10
"Není podstatné kdy, ale kam." To jsem si říkal během měsíčního pobytu v USA na přelomu roků 1991/92. A tak jsem mimo jiné zažil prodloužený víkend na Floridě. A kde že to přesně bylo?
Martin Faltýn
Když prvně na Západ, tak do USA - 9
Za měsíc pobytu v USA už člověk nasbírá dojmy. Tím spíš, že jsem tam byl na pozvání na přelomu roku 1992/92. To už člověk krátce po sametové revoluci nasbíral dojmy! Třeba jen mé objevy při procházkách Washingtonem DC.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
O menopauze musíme mluvit, burácela herečka Halle Berry před Kapitolem
Slavná herečka Halle Berry se zapojila do americké politiky, když podpořila senátorky snažící se o...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 1309
- Celková karma 16,02
- Průměrná čtenost 1151x
Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.
P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.
Seznam rubrik
- Když doma vaří muž
- Tokyo
- Kočičiny
- Osobní
- Zařazené
- Stojí za to
- Zoon Politikon
- Nezařazené
- Cestovatelské nálady
- Drobné postřehy,ne celý článek