Neběhejte v metru po schodech!

Skoro by to mohl být fotoblog... Dokonce v přímém přenosu. A některý puberťák by "pohotově" zapnul video. Jak ale reagovat, když se kolem vás řítí mladík nezadržitelnou silou gravitace?

A z normální jízdy po schodech do metra je náhle drama. Protože v prvním okamžiku z šoku jen stojíte a držíte se a držíte palce, aby to dotyčný ustál.

Nuže, za mnou se během jízdy ozval šílený dupot a protáhl se kolem mne mladík sotva dvacetiletý a bral to po schodech dolů během.

Bylo to takovu rychlostí a hlomozem, že jsem z toho zůstal trochu v šoku a jediné co mne v duchu napadlo:

"No, rozbij si dole hubu."

To jsem ještě netušil, že budu mít o pár vteřin později pravdu.

Při pravidelném došlapávání na schody to za běhu pochopitelně šlo. Dotyčný ale zapomněl a podcenil jednak zemskou gravitaci, jednak setrvačnou jízdu schodů, ale i to, že při zajíždění do podzemní části se výškový rozdíl mezi schody zmenšuje na nulu...

Takže si šlápl pěkně zvysoka "nikam"... no a jel. Tedy spadl. Jeho vrstevníci by možná řekli něco jako "hodil tlamu, držku" apod. Kdyby...

...kdyby to nebyla sranda a dotyčný nezůstal otřeseně ležet na zemi, poté, co přistál čelem k zemi.

"Panebože, ať se zvedne," pomyslel jsem si a asi i podvědomě sevřel ruce.

No, nejenže ležel několik dobrých vteřin... Šupu dostal určitě pořádnou, takže byl jak se patří otřesený.

Horší bylo to, že jsme se k němu - bezvládně ležícímu! - nemilosrdně blížili po jedoucím eskalátoru. Přede mnou jedna dvojice, s odstupem já... A to měl ještě kliku, že kromě nás na schodech nikdo nebyl...

Mládenec se najednou začal sbírat, to už kolem nás prošla rychlým tempem dívčina - evidentně jeho přítelkyně. Než k němu došla, sebral se, zvedl se a opřel se otřeseně o masivní kovové madlo oddělující od sebe prostory mezi jednotlivými eskalátory.

Krev z něj kapala téměž bez přerušení...

Dívčina stála u mladíka a hledala po kapsách ubrousky, jak jsem pochopil z jejích slov. Nic neměla, tak jsem vylovil ze své kapsy, podal jí je se slovy: "Zavolejte mu sanitku... Nepodceňujte to." Mladík nebyl schopen slov, ale byl evidentně v dobrých rukách.

Odjel jsem za svými povinnostmi. Ale protože byl souběžně se mnou venku známý, který musel nutně procházet kolem metra, napsal jsem mu co se stalo. A po chvíli od něho přišla zpráva:

"Sanitka přijela před 2 min."

Částečně jsem si oddychl. Ale protože jsem si kdysi za zcela jiných okolností sám podobným způsobem rozbil hlavu, věděl jsem, že mladíka nečeká nic příjemného: důkladná desinfekce, šití rány, rentgen hlavy, možná hospitalizace... ROZHODNĚ měl na nedělní odpoledne jiný program.

A pomyslel jsem si: jak si člověk může zkazit život kvůli nerozvážnosti. Běhat v metru po schodech se rozhodně nemá. Moje rada zní:

BĚHAT V METRU PO SCHODECH? ZAPOMEŇTE NA TO!