Mix omeleta z dovolené v Egyptě 2 (ale pořadím 3.)

"Pokud tedy máte zájmové, tak čaj ibišek a čaj piskavice, zrnkový káfovník, vše po půl kila, můžete mít jako jeden balík, taky za 25 dolarů," mrší češtinu a vrší kšeft náš průvodce zájezdem do Luxoru. A mně z něj třeští hlava.

Už po několika desítkách minut úvodní jízdy pouští směrem k Luxoru jsem si říkal, že Američané ani nemuseli letět na Měsíc. Mohli si zajet sem a měli hotovo.

Je to svým způsobem fascinující pohled, který vás ovšem za další půlhodinu přestane bavit. Navíc, jízda pouští není maličkost. Proto vás po cestě potká několik vojenských kontrolních stanovišť, aby bylo postaráno o vaši bezpečnost.

A nejen proto, s malou přestávkou na WC na jakémsi občerstvovacím místě, naše cesta do Karnaku trvala čtyři hodiny. Počasí se opravdu vydařilo a jsem rád, že jsme využili již loňských zkušeností z Marsa Alam, kdy jsme si pro vedra pořídili sněhobílé "košile". Nezklamaly ani tentokrát. Jen jsem musel zakoupit o proti loňsku ještě o jedno číslo větší velikost a tak jsem se procházel po Karnaku a dalších destinacích doslova jak v noční košili.

Abychom se trochu zmátořili z Karnaku, následovala jízda po Nilu (v ceně) a oběd (taky v ceně). Z jízdy jsme se dozvěděli, že zde již krokodýli nejsou, že byli vychytáni a přesunuti do horního toku před Asuánskou přehradu. A tak jsme uklidněni překonali Nil za zvuku a smradu benzinového motoru na jakési kocábce, kterou by snad ani na Vltavu v Praze nepustili.

Moc nás na palubě nebylo. A tak sešlo i z extra placené asi 10 minutové jízdy po Nilu. To když ruští spolucestující odmítli zaplatit 10 dolarů za osobu namísto pěti, protože bylo o tuto cestu jen málo zájemců.

Foto z oběda po mně raději nechtějte.
(Ještě si jich užijete ve zvláštní kapitole.)

Jsme v Egyptě desátý den a hotelové stravy máme plné zuby. K mému zděšení - to co nabízí restaurace u Nilu, je navlas to samé. Na hovězí guláš nemám chuť vůbec, na ryby si nepotrpím i když egyptský kapr je výborný, stejně jako ten náš, jen není tak bahnitý.  Pak následovaly spálené kousky jakoby pečeného kuřete - porcovaného stylem "sekera někam padla".Spagety jsem vyloučil rovněž, protože jsem nechtěl si zašpinit onu bělostnou mikinu. Abych to nezdržoval, k obědu jsem si dal pečenou chlebovou placku a trochu zeleninového salátu.

Potom honem na WC a do našeho autobusu, který se sem zřejmě přepravil po nějakém trajektu. Každopádně to byl dobře zorganizovaný turistický kolotoč.

Do Údolí králů, jsme dojeli kolem jedné.

Už příjezd vypadal impozantně i hrůzostrašně. Prachová skaliska, prakticky jednolité okrové barvy.

A vlastně celé to místo je takové... divné.

Máme v ceně návštěvu tří otevřených hrobek, říká průvodce. A dodává: "Máte štěstí, že to jsou ty větší." A ještě dodá: "Jen, pokud chcete navštívit hrobku Tutanchamona, ta je za příplatek."

Vchod do Tutanchamonovy hrobky vypadá takto.

To víte, že mi zvědavost nedala a váhal jsem. I když bylo vedro a měl jsem za sebou hlavní prohlídky. Shodou okolností jsem ale před tím viděl v televizi v hotelu dokument o aktuální expozici... a spíš mne to odradilo, než cokoli jiného.

I tady, v Údolí králů totiž v této hrobce nevystavují nic jiného než prázdnou místnost. A co hůř - vystavují zde Tutanchamonovo tělo; přičemž většina těla je zakryta látkou. Celé je to pod skleněným klimatizovaným boxem. Zbytek všeho vybavení z hrobky je prostě pryč a jde zase jen o holou místnost. Smysl takto vytvořené "expozice" nechápu.

K tomu vám povím detail, který můžete přijmout a nemusíte. Byl s námi na tom zájezdu jeden známý. A později prohlásil: "To Údolí králů" je prakticky mrtvé, bez jakékoli energie, až na jedno místo, kde byla energie velmi slabá. Naopak v chrámu Hatšepsovet bylo energie plno a krásně jsem ji vnímal."

Bez potřebných znalostí, nebo aspoň za odborných výkladů doprovodu, bez toho nemáte šanci porozumět tomu, co vidíte, ani v nemenším. Připadáte si, jak mimozemšťani, co přiletěli na neznámou planetu. A vlastně jimi jste.

Celé je to jen pohled do tmy minulosti.

Ani v této hrobce neuvidíte mumii Ramesse II. Spočívá prý ve Francii. Tady je pouze prázdný červený sarkofág.

Jít to třetí hrobky jsem už neměl energii. Proto vám musí stačit toto jedno foto, které pořídil synovec.

A takto to je v celém Údolí králů. Rozptýlené hroby a tam, kde již pracovali egyptologové, jde o turisticky upravené vstupy i celkové expozice. Z filozofického hlediska si kladu otázku, jaký to má význam to takto nesmyslně procházet a co vám to dá. Zoologická zahrada původního typu - hadr.

Teprve, když začnete pátrat po internetu, zjistíte, co jste vlastně viděli. Jako třeba toto.

A pak vyrážíme zase dál. Slunce už pomalu dává vědět, že se blíží večer.

My však máme před sebou ještě tři! destinace. Mezi pauza opět nastává u řemeslných výrobců - pro změnu alabastrových výrobků.  Ne, netoužíme ani po jednom z nich. I když řemeslníci před obchodem nám předvedou menší folklorní pěveckou show.

Až se nakonec opět ponoříme do starověkého Egypta, chrámu královny Hatšepsovet. To už je slunce jen tak tak a my si užíváme tu atmosféru. Ale omlouvám se - cestu do chrámu si nechávám na příště. Spokojuji se jen s celkovými foto.

Na foto s přítelem vidíte, jak rozlehlé prostory to vlastně jsou. V podstatě jsem se z pohledu předchozího foto jen otočil o 180 stupňů.

A přidám ještě jednu zajímavost, Když jsme autobusem jeli na poslední místo, průvodce najednou povídá: "Tady se natáčela Smrt na Nilu." Pravděpodobně šlo o verzi s Davidem Suchetem. To víte, že jsem si to nemohl nechat ujít a vyfotil místo aspoň za jízdy.

No a pak už, přes zastávku místa se dvěma sochami, jedeme zpátky do hotelu. Ale když dovolíte, nebudu vám kazit dojmy z fotografií dalším, vyprávěním.

A tak jen pro přehled mapa z iPhonu ukazující, kde jsme co nafotil a kudy jsme cestovali.